19 C 42/2025-110 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne 13. 3. 2025 domáhal náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“). Žalobce požadoval náhradu majetkové škody představované náklady na obhajobu ve výši 380.775,40 Kč a dále náhradu nemajetkové újmy v částce 850.000 Kč, jež mu měly vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 1/2022, jež skončilo jeho pravomocným zproštěním obžaloby Vrchním soudem v Olomouci dne 12. 3. 2024, sp. zn. 4 To 3/2024.2. Po částečném uspokojení jeho nároku na náhradu nákladů obhajoby v rozsahu 205 556,40 Kč a 5 989,50 Kč v průběhu tohoto řízení pak žalobce svým podáním ze dne 14. 8. 2025 vzal žalobu zpět v části týkající se náhrady majetkové škody, tj. v celém rozsahu 380 775,40 Kč.3. Soud tak výrokem I. řízení co do částky 380 775,40 Kč zastavil.4. Soud se tak zabýval pouze nárokem žalobce na zaplacení částky 850 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 1/2022, jež skončilo pravomocným zproštěním obžaloby.5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě argumentovala především tím, že již uhradila část nákladů trestního řízení, a to ve výši 205 556,40 Kč, přičemž zbylou část požadované náhrady nepovažuje za důvodnou. Dále poukazuje na to, že odpovědnost státu za škodu či nemajetkovou újmu vyžaduje splnění všech zákonných předpokladů dle zákona č. 82/1998 Sb., tedy existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi nimi. V případě nárokované nemajetkové újmy žalovaná namítá zejména promlčení nároku. Uvádí, že podle § 32 odst. 3 OdpŠk je nutné nárok uplatnit do šesti měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o zprošťujícím rozsudku, resp. kdy tento rozsudek nabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 4 To 3/2024, jímž byl žalobce v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 1/2022 zproštěn obžaloby, byl vyhlášen za účasti žalobce a jeho obhájce a nabyl tak právní moci dne 12. 3. 2024, počala od tohoto dne běžet žalobci šestiměsíční subjektivní lhůta. Podle žalované však žalobce uplatnil svůj nárok u soudu až dne 14. 3. 2025, tedy po marném uplynutí zákonné lhůty, a to i po započítání maximálního prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu předběžného projednání nároku u žalované (srovnej ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk). Z tohoto důvodu považuje žalovaná nárok žalobce na zaplacení 850.000 Kč za promlčený a navrhuje zamítnutí žaloby.6. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:7. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že žalobce uplatnil 3. 7. 2024 u žalované nároky na náhradu majetkové újmy spočívající v náhradě nákladů trestního řízení za obhajobu poskytnutou v rámci trestního řízení vedeného Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 1/2022, a náhradu nemajetkové újmy způsobenou předmětným trestním stíháním s tím, že žalovaná svým stanoviskem z 16. 6. 2025 žalobci sdělila, že tuto shledala částečně důvodným co do částky 170 053,40 Kč, coby nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů trestního řízení a dále částku 35 503 Kč coby náhradu škody za náklady obhajného druhého obhájce, celkově tak částku 205 556,40 Kč, náhradě nemajetkové újmy ve výši 850 000 Kč žalovaná nevyhověla s odkazem ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy tuto neprojednali s ohledem na zahájené soudní řízení.8. Dále je mezi účastníky nesporné, že předmětné trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno zproštěním obžaloby rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci dne 12. 3. 2024 s tím, že dále je nesporné, že při vyhlášení zprošťujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 12. 3. 2024 byl při vyhlášení přítomen žalobce a jeho 2 obhájci.9. Z doručenky obsažené ve spise na čísle listu 41 má soud za prokázané, že žaloba byla doručeno Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 14. 3. 2025.10. Soud tak činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.13. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.14. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.18. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.19. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.20. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.21. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.22. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.23. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, ve smyslu odškodňovacím nezákonně trestně stíhán a trestní stíhání bylo pravomocně skončeno zproštěním obžaloby.24. Žalovaná ve vyjádření ze dne 19. 6. 2025 vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.25. Ačkoliv je v řízení dán odpovědností titul, byla v řízení vznesena námitka promlčení, kterou soud považuje za důvodnou. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nezabýval ani skutečností, v jaké intenzitě byla žalobci újma způsobena, ani zda existuje vztah příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.26. Ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.27. V případech trestního stíhání, které skončí zastavením nebo zproštěním obžaloby, se má podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1291/2017) za rozhodné právě datum právní moci rozhodnutí o zproštění obžaloby. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že ačkoli nemajetková újma vzniká trestně stíhanému již v průběhu trestního řízení, nárok na její náhradu může uplatnit teprve ve chvíli, kdy jeho trestní stíhání skončí pravomocným zastavením nebo zproštěním obžaloby. Z toho plyne, že pro počátek běhu subjektivní šestiměsíční lhůty je rozhodu