28 C 139/2024-206 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 8. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 440 395,40 Kč jako náhrady škod a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobených mu nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 2. 12. 2020 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Žalobce, lékař působící v , právnická osoba, , byl spolu s dalšími spoluobviněnými lékaři stíhán pro skutek spočívající ve zkratce v tom, že při výkonu svého povolání lékaře při péči o poškozeného , jméno FO, , narozeného dne , datum, (dále jen „poškozený“), se měl nikoliv řádně seznámit se zdravotnickou dokumentací a nezohlednit výsledky konkrétních vyšetření, v důsledku čehož měla být pacientovi poskytnuta nedostatečná léčba a lékařská péče, v důsledku čehož pacient později zemřel. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne 15. 2. 2021. Dne 29. 11. 2021 byla na žalobce podána obžaloba. Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2021 tak, že se trestní věc vrací státnímu zástupci k došetření. Krajský soud v Brně jako soud stížností rozhodl usnesením ze dne 15. 2. 2022 tak, že se usnesení o vrácení trestní věci státnímu zástupci k došetření ruší a soudu se ukládá, aby o věci znovu rozhodl. Věc byla následně projednána Městským soudem v Brně, který rozsudkem ze dne 8. 8. 2023 žalobce obžaloby zprostil, zprošťující rozsudek nabyl téhož dne právní moci. V důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce požadoval částku 82 328,40 Kč na náhradě majetkové škody zastoupením obhájcem a částku 8 067 Kč za náklady znaleckého posudku, dále a částku 350 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, představované zásahem do jeho osobnosti, zejména do duševního zdraví, cti a dobrého jména, rodinného života a vytrpěné duševní útrapy. Tyto nároky uplatnil žalobce u žalované žádostí ze dne 2. 2. 2024, žalovaná však žádost do dne podání žaloby nevyřídila.2. Podáním ze dne 2. 9. 2024 vzal žalobu co do částky 32 391,70 Kč zpět, a to v části uplatněné majetkové škody ve výši 28 761,70 Kč za náklady obhajoby a ve výši 3 630 Kč za znalecký posudek s odůvodněním, že žalovaná dne 8. 8. 2024 tyto nároky ve svém stanovisku uznala. Usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 28 C 139/2024-76, tedy řízení v této částce zastavil.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce podáním ze dne 2. 2. 2024, doručeným dne 6. 2. 2024, uplatnil nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 440 395,40 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 8. 8. 2024, kterým žalobci přiznala na nákladech obhajoby částku 28 761,70 Kč a na znalečném částku 3 630 Kč, celkem tedy náhradu škody ve výši 32 391,70 Kč. Dále žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., konstatovala porušení práva v neprospěch žalobce a za vydání nezákonného rozhodnutí se žalobci omluvila. Co se týče tzv. obhajného, žalovaná uvedla, že předložené vyúčtování plně neodpovídá příslušným právním předpisům, a to konkrétně:a. účast u podání vysvětlení dne 16. 10. 2018 nelze uznat jako úkon právní služby účelně směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť tím je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 10. 2020, a úkon, který jeho vydání předcházel o dva roky, tak nemohl směřovat k jeho změně či zrušení – mohl směřovat toliko k jeho nevydání, nicméně tuto podmínku zákon nezná;b. stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. její odůvodnění, není, bez ohledu na její rozsah, považováno za písemné podání ve věci samé, nýbrž dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu za úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, tj. za úkon s poloviční odměnou [viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „VS Olomouc“), sp. zn. 3 To 161/2006],c. výslech obviněného ze dne 29. 4. 2021 byl úkonem společné obhajoby, neboť se bez ohledu na osobu vyslýchaného týkal stíhání všech tří obviněných, za tento úkon tedy přísluší snížená odměna;d. dále byla ze strany žalobce požadována náhrada za celkem 22 porad s obhájcem, z toho 14 v režimu společné obhajoby a 8 v režimu samostatné obhajoby. Tyto porady žalobce doložil potvrzeními a žalovaná tedy má za prokázané, že k nim skutečně došlo. Drtivá většina těchto porad však probíhala v době, kterou nelze spojit se žádným úkonem trestního řízení (výslechem, prostudováním spisu, hlavním líčením, doručením rozhodnutí a podobně), a k účelnosti porad žalobce nepředložil žádná doplňující tvrzení. Žalovaná tedy účelnost posoudila sama a dospěla k závěru, že:i. porada dne 10. 12. 2020 mohla navazovat na podání blanketní stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tato porada tedy byla uznána v režimu samostatné obhajobyii. porada dne 9. 3. 2021 mohla navazovat na zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, doručené dne 15. 2. 2021, tato porada tedy byla uznána,iii. porada dne 26. 4. 2021 mohla předcházet výslechu žalobce v následujících dnech, tato porada tedy rovněž byla uznána,iv. totéž platí o poradě dne 17. 6. 2021 a výslechu třetího obviněného dne 22. 6. 2021,v. porada dne 23. 3. 2022 mohla, byť s jistým odstupem, navazovat na zrušení vrácení k došetření, které bylo žalobci doručeno dne 15.2.2022, i tato porada tak byla uznána,U ostatních porad nebylo možné seznat k jakým úkonům se měly vázat a žalovaná je tedy neshledala účelnými. Celkově tedy žalovaná uznala 11 úkonů právní služby. Ohledně nákladů na vypracování znaleckého posudku žalovaná uvedla, že z předložené smlouvy o vypracování znaleckého posudku a z následného vyúčtování jeho zpracování se podává, že posudek si vyžádal práci v rozsahu 20 hodin, z nichž za každou byla uhrazena částka 1 000 Kč. Rozsah prací považuje žalovaná za adekvátní a účelnost zpracování znaleckého posudku je rovněž nesporná. Je tak na místě přiznat žalobci třetinu z celkové ceny znaleckého posudku, neboť ve věci figurovali tři obvinění/obžalovaní a posudek byl zpracován v rámci obhajoby všech tří. Ohledně nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že se jednalo o trestní stíhání za nedbalostní trestný čin se sazbou 1 až 6 let odnětí svobody, byť s následkem smrti (což je nicméně podmínka nutná ke kvalifikaci podle § 143 tr. zákoníku). Zároveň ovšem nelze pominout souvislost s profesí žalobce, která závažnost činu významně zvyšuje a v této konkrétní situaci pro žalobce bylo nepochybně závažnější obvinění z nedbalostního činu souvisejícího s profesí, než by bylo obvinění z běžného úmyslného trestného činu, který by s profesí nesouvisel. Případná obava ze změny kvalifikace ovšem není předmětem odškodnění, odškodňují se následky reálně vzniklé a mající reálný základ, nikoliv obava z hypotetické změny kvalifikace. I tak ovšem zůstává faktem, že v konkrétní situaci byla závažnost stíhaného činu spíše vyšší. Žalovaná nesouhlasí s tím, že odškodnitelná nemajetková újma byla žalobci způsobena již v době před zahájením trestního stíhání, kdy bylo ve věci policejním orgánem vedeno prověřování. Samotná fáze trestního řízení, tj. prověřování, se nevede proti konkrétní osobě, ale pouze ve věci. Účastníkem trestního stíhání (obviněným) se stal žalobce až dnem rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání, tj. dne 2. 12. 2020, přičemž řízení bylo pravomocně skončeno v srpnu roku 2023, tj. po zhruba dvou a půl letech. Délku trestního stíhání jako celek považuje žalovaná za zcela přiměřenou, a to i ve smyslu dílčího kritéria k nemajetkové újmě, přičemž má za to, že není na místě k ní dále přihlížet. Dle žalované lze přisvědčit tvrzení o obavách žalobce z následků trestního stíhání, zejména z možného trestu zákazu činnosti. Jestliže byl stíhán v souvislosti s vlastní profesí, pak by takové obavy nepochybně pociťovala každá osoba ve srovnatelné situaci. K tvrzením o následcích v osobním životě, kdy se žalobce měl uzavřít do sebe a měla se u něj rozvinout hypertenze, následcích i v pracovním životě, konkrétně nižší sebedůvěře v léčbě pacientů a pozastavení jeho odborného růstu, žalobce navrhl, avšak nepředložil žádné důkazy, žalovaná tak tvrzené následky nemohla mít za prokázané. Ze skutečností, které by mohly být předmětem odškodnění, tak v případě žalobce zůstala závažnost trestného činu a jeho vlastní obavy z následků trestního stíhání. Tyto dvě skutečnosti ovšem samy o sobě nejsou způsobilé založit právo na peněžité zadostiučinění. To se poskytuje za vzniklou nemajetkovou újmu, přičemž nejzásadnějším kritériem jsou následky v osobnostní sféře, které ovšem v případě žalobce z drtivé většiny nelze považovat za prokázané. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že peněžité zadostiučinění