28 C 224/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu o zaplacení částky celkem 10 710 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dlužné jízdné a přirážky k jízdnému.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, avšak ten byl usnesením ze dne 6. 11. 2025 zrušen, neboť se ho nepodařilo řádně doručit žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byla upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dojde pouze k veřejnému vyhlášení rozsudku. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v návrhu.3. Soud tedy ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť žalovaná s tímto postupem souhlasila, když jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tedy souhlas žalované soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 31. 10. 2022, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně tramvají č. 14 a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.5. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 13. 6. 2023, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně autobusem č. 193 a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.6. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 8. 8. 2023, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně autobusem č. 193 a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.7. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 24. 8. 2023, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně metrem linky C a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.8. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 19. 10. 2023, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně autobusem č. 193 a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.9. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 17. 10. 2023, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně tramvají č. 21 a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.10. Dále soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 15. 4. 2024, ze kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná cestovala MHD, konkrétně tramvají č. 92 a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou.11. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu revizora se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen, dle Smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně, dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle § 7) a v souladu s § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o přepravě, zaplatit dlužné jízdné a navíc stanovenou přirážku k jízdnému.12. Dle § 2550 o. z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a neprokázala se při kontrole platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně je tedy důvodný a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno.15. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud rozsudkem bez nařízení jednání na základě tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů, a to dle § 2550, § 1970 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2014, a dále dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (zejména dle §7).16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 odst. 2 o. z. s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 710 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč.