45 C 20/2024-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení jednak majetkové škody ve výši 753 447 Kč a nemajetkové újmy ve výši celkem 120 000 Kč s příslušenstvím, způsobené jí a jejímu manželovi nepřiměřenou délkou řízení odvolacího soudu a nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze věci, vedené pod sp.zn. 36 Co 89/2023. Žalobkyně uvedla, že dne 29.6.2023 dostala rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2016 (pozn. Soudu – správně mělo být 4.5.2023) sp. zn. 36 Co 89/2023-93, což pro ni bylo velkým překvapením, když neobdržela předvolání k jednání u odvolacího soudu. Uvedla, že tím byla zbavena práva na spravedlivý proces, současně práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, vznikla jí nemajetková újma, kterou vyčíslila na částkou 120 000 Kč s tím, že trvání soudu 3,5 roku je jistě nepřiměřené, když obvykle u takto jednoduchého případu je 2 roky. Dále uvedla, že jí vznikla škoda v podobě nákladů řízení, které vešly vniveč, dle žalobkyně se tak jedná o ušlý zisk v případě úspěchu, kterého mohli dostáhnout, pokud by mohli řádně hájit svá práva a vyhrát. Dále doplnila, že rozhodně nelze zpětně dovodit, že by jejich účast na jednání nemohla výsledek změnit. To dovozovala již jen z práva účastnit se na jednání s tím, že kdyby účast nic neovlivnila, nebyla by veřejná zasedání. Žalobkyně sama neuvedla, zda svůj nárok u žalované předběžně uplatnila, nicméně navrhla, aby soud její žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, přičemž poukázala na to, že žalobkyní původně označená spisová značka řízení, vedeného údajně u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 15 C 126/2021 neexistuje a jedná se tak spíše o řízení pod sp.zn. 45 C 134/2020. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně u ní přípisem, doručeným žalované dne 2.10.2023, uplatnila společně se svým manželem, , Jméno zmocněnce, , svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu nepřiměřené délky řízení, který vyčíslila ve výši 120.000,-Kč, a nárok na náhradu škody za nesprávný postup Městského soudu v Praze, který vyčíslila ve výši 753.447,- Kč, když žalobkyně a její manžel nebyli údajně předvoláni k jednání u Městského soudu v Praze dne 4.5.2023, a proto nebyli v řízení úspěšní. Protože z podání žalobkyně nebylo zřejmé, čeho přesně se domáhá, vyzvala žalovaná žalobkyni k doplnění jejích tvrzení. Na výzvu reagovala žalobkyně a její manžel pouze sdělením, které obsahovalo stejné chyby jako původní žádost. Žalovaná k nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, spočívající v nepřiměřené délce řízení stručně shrnula průběh řízení s tím, že celková délka řízení nebyla nepřiměřená, proto nárok vyhodnotila jako zcela nedůvodný. Význam řízení pro žalobkyni lze hodnotit jako spíše nízký, a to jednak s ohledem na množství řízení vedených o shodných nárocích, jednak s ohledem na další okolnosti případu. K uplatněnému nároku na náhradu majetkové škody ve výši 753.447,- Kč žalovaná uvedla, že na straně Městského soudu v Praze lze shledat nesprávný postup při doručování výzvy účastníkům řízení ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bez nařízení jednání, když výzvu doručoval zmocněnci žalobkyně nesprávně na adresu trvalého pobytu, ačkoli byla známa adresa určená pro doručování. Následně pak byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu dne 4.5.2023. Nicméně tento postup městského soudu není příčinou tvrzené škody. Není tak dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Žalobkyně nijak netvrdí, natož aby prokázala, že pokud by proběhlo odvolací jednání, jehož by se zúčastnila, byla by v řízení úspěšná. Navíc nesprávný postup soudu, kterým byla účastníkovi řízení odňata možnost jednat před soudem, je důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu. Je tak nutné konstatovat, že žalobkyně nevyužila všech možností, které jí dává právní řád k odvrácení případně hrozící škody. Žalobkyně se tak nemůže takto tvrzené škody domáhat po státu podle zákona č. 82/1998 Sb. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani vznik škody (její výši), ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou újmu. Žalovaná nad rámec shora uvedeného uzavřela, že jednání žalobkyně a jejího manžela, kteří se opakovaně na základě různých odpovědnostních titulů snaží získat majetkový prospěch, který jim nikdy neměl náležet, neboť se jedná o prospěch z podvodného jednání, lze považovat za šikanózní jednání. Takové jednání pak nemůže požívat právní ochrany a jednání žalobkyně a jejího manžela již lze hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.3. Protože ze žaloby nebylo zřejmé, zda se týká rovněž části řízení před nalézacím soudem nebo celého řízení ve věci sp.zn. 45 C 134/2020 (tak jak žalobě porozuměla žalovaná) a zda jsou tak naplněny podmínky pro projednání věci senátem, kterému věc podle rozvrhu práce napadla, soud se výslovně dotázal žalobkyně, aby toto upřesnila. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce výslovně uvedla, že „žaloba je za nepředvolání na jednání odvolacího soudu s jasným označením rozsudku Městský soud Praha dne 9.3.2016, sp.zn. 36 CO 89/2023-93. Ostatní označení soudních řízení včetně 45c134/2020 se objevují v uvedeném rozsudku/řízení soudu. Ale nejsou žalované“. Žalobkyně tak jednoznačně vymezila předmět řízení.4. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, přičemž výslovně souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto bez její účasti. Soud proto podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohlo jí být poskytnuto poučení podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů, týkajících se jí požadované majetkové škody, kterou označila velmi neurčitě a ke které však nenavrhla a nedoložila žádné důkazy. Poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo a dobrodiní poučení ztrácí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 1793/2011).5. Žádostí o náhradu škody a o přiměřené zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ze dne 2.10.2023 žalobkyně žádal o náhradu škody a majetkové újmy, když namítala nesprávný úřední postup Městského soudu v Praze při doručování rozsudku, v jehož důsledku pak bylo vydání rozsudku č.j.36 Co 89/2023 – 93.6. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 19.10.2023 byla žalobkyně informována, že 2.10.2023 byla Ministerstvu spravedlnosti doručena její žádost o předběžné projednání nároku za nemajetkovou újmu a náhradu škody a současně byla vyzvána k doplnění této žádosti.7. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 23.4.2024 byla žádost žalobkyně z 2.10.2023 vypořádána s tím, že žadatelé uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000,- Kč pro každého z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp.zn. 45 C 134/2020 jako soudem I. stupně. , právnická osoba, žádali náhradu škody ve výši 753.447,- Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nesprávném doručování. Žádosti nebylo vyhověno, když tato byla shledána nedůvodnou.8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp.zn. 45 C 134/2020 (resp. z části týkající se odvolacího řízení v předmětném řízení) soud zjistil následujíc: Žalobkyně podala 12.12.2022 odvolání proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 1.1.2022. Dne 18.1.2023 bylo zasláno odvolání žalované s výzvou k vyjádření k podanému odvolání. Následně bylo odvolání se spisem předloženo 7.3.2023 Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Městský soud v Praze vyzval 10.3.2023 zmocněnce žalobkyně , Jméno zmocněnce, a rovněž zmocněnce žalované (, právnická osoba, ) k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím odvolání bez nařízení jednání. Uvedená výzva byla zasílána , Jméno zmocněnce, na adresu , adresa, a byla 15.3.2023 vložena do domovní schránky jako zásilka typu III. Dne 4.4.2023 poté nařídil odvolací soud jednání k vyhlášení rozhodnutí na 4.5.2023 v 11:30 hod., neboť od žádného z účastníků nepřišla reakce na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud absenci vyjádření považoval za konkludentní souhlas rozhodnutím věci bez jednání. Dne 28.4.2023 se ve věci vyjádřila žalovaná k odvolání žalobců. Dne 4.5.2023 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen odvolacím soudem a žalobcům byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300,- Kč, a to rozsudkem č.j.36 Co 89/2023 – 93. V