47 C 163/2024-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 10. 2024 domáhala na žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“), neboť toto bylo zahájeno v roce 2010 a do dne podání žaloby nebylo skončeno. Ve věci dochází k průtahům a celková doba řízení je nepřiměřená. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 9. 2. 2023.2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 2025 uvedla, že u ní žalobkyně dne 9. 2. 2023 uplatnila nárok na poskytnutí zadostučinění ve výši 120 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žalovaná nárok žalobkyně projednala dne 19. 7. 2023 a konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž toto zadostiučinění je pro žalobkyni dle žalované dostatečné. Žalobkyně svůj nárok opětovně uplatnila dne 6. 2. 2024, přičemž v stanovisku ze dne 24. 5. 2024 žalovaná setrvala na svém stanovisku ze dne 19. 7. 2023. Význam předmětu řízení totiž neodůvodňuje přiznání relutární satisfakce. Žalovaná v postupu posuzovaného soudu shledala nekoncentrovanost a určité prodlevy, zejména od 28. 8. 2011 do 23. 10. 2012. Doba řízení je tak hodnocena jako nepřiměřená. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba na zaplacení bagatelní částky jako náhrady škody. Řízení se vyznačuje vyšší mírou procesní složitosti, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Ve věci bylo prozatím rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně i soud odvolací rozhodovaly každý jednou. Délka řízení je částečně způsobená procesní aktivitou účastníků řízení. Žalobkyně se na délce řízení podílela až obstrukční procesní aktivitou, tj. podáváním opakovaných opravných prostředků do velkého množství rozhodnutí, žádostí o osvobození od soudních poplatků, neplacením soudních poplatků, návrhů na ustanovení právního zástupce či námitek podjatosti soudkyně. Podání žalobkyně jsou v drtivé většině neúspěšná. Žalobkyně tak morální satisfakci v tomto případě považuje za dostatečnou a navrhla žalobu zamítnout.3. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup , Anonymizováno, , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 9. 2. 2023.5. Ze spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , Jméno zmocněnce, , , jméno FO, , adresa, .6. Ze spisu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, , adresa, , datum, , datum, , datum, .7. Hlavním důkazem byl spis týkající se posuzovaného řízení a řízení vedeném před , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , pro které bylo posuzované řízení přerušeno, neboť z těchto soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.13. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.15. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z, Anonymizováno, 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.18. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2011 plyne, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená. V rámci hodnocení jednotlivých kritérií hodnotil i postup v řízení vedlejším.19. Posuzované řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno dvakrát. Poprvé bylo řízení přerušeno do doby skončení dovolacího řízení vedeného , adres