18 C 83/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se v řízení domáhá žalobou doručenou soudu dne , datum, na žalované odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , řízení bylo zahájeno dne , datum, , skončeno dne , datum, , trvalo tedy 4 roky a 4 měsíce.2. Žalovaná ve věci namítla, že nárok na nemajetkovou újmu žalobce považuje za promlčený. Odkázala na ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., kde se nárok promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě. Namítané řízení skončilo pravomocně dne , datum, , žaloba byla podána dne , datum, , aniž byl nárok u žalované uplatněn. Navzdory promlčení se žalovaná vyjádřila věcně tak, že neshledala, že by namítané řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Nakonec upozornila, že advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , který měl za žalobce nárok předběžně uplatnit, byl s účinností od , datum, vyškrtnut ze seznamu advokátů a jeho nástupcem byl určen , Jméno advokáta, . S ohledem na vše uvedené žalovaná navrhuje žalobu zamítnout.3. Žalobce nesouhlasil s tím, že by nárok měl být promlčen, jak uvedl na jednání dne , datum, , nárok byl předběžně uplatněn u Městského soudu v , adresa, dne , datum, , kdy je zachován účinek uplatnění u příslušného úřadu podle § 6 zákona č. 82/1998 Sb., neboť Městský soud v , adresa, měl podání postoupit Ministerstvu spravedlnosti.4. Soud se z důvodu procesní ekonomie zabýval nejprve námitkou promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, vznesenou žalovanou, k čemuž směroval dokazování. Z důkazů pak bylo zjištěno, ze spisu Městského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , že řízení bylo skončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kterým bylo zamítnuto dovolání žalobce jakožto účastníka v řízení, usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Ve spise je dále založeno podání žalobce ze dne , datum, , kterým se obrací na Ministerstvo spravedlnosti se žádostí o odškodnění nepřiměřené délky řízení s doručenkou datové zprávy městskému soudu dne , datum, .5. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon“, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.6. Podle § 14 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 2 tamtéž byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Dle § 6 odst. 1 zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Dle odst. 2 písm. a) tamtéž úřadem podle odst. 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním, Anonymizováno, řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem7. Soud posuzoval důvodnost námitky promlčení žalovaného nároku. V konkrétním případě namítané řízení, v němž měla žalobci vzniknout nemajetková újma, skončilo pravomocně dne , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu o zamítnutí dovolání, ke kterému nejpozději byla tvrzená újma žalobce završena, jinak datum, ke kterému nejpozději se o újmě dozvěděl. Platí totiž, že „nemateriální újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Nemajetková újma poškozenému v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikne v okamžiku, kdy poškozený začne délku řízení jako nepřiměřenou pociťovat, tedy zpravidla již v průběhu samotného řízení a okamžik vzniku nemajetkové újmy je tak shodný s okamžikem, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl... V případě nepřiměřené délky řízení je stěží myslitelné, že by se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděl později, než okamžikem skončení řízení, neboť nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a skončením řízení je tato nejistota odstraněna a újma dovršena...“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, dostupný na stránkách www.nsoud.cz ). Šestiměsíční promlčecí lhůta, která počala běžet dne , datum, , uplynula dne , datum, , aniž by došlo k jejímu stavení podle § 35 zákona. Žalobce namítá, že účinky uplatnění nároku podle § 14 zákona u ústředního úřadu má i podání žádosti k Městskému soudu v , adresa, . Soud v tomto směru odkazuje na zákonné ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona, podle kterého úřadem je ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, takovým úřadem zcela jistě není Městský soud v , adresa, . Žaloba byla podána až dne , datum, , po uplynutí zákonné 6 měsíční lhůty, soud proto musí konstatovat, že nárok na odškodnění nemajetkové újmy je promlčen. Soud proto žalobu zamítl a s ohledem na důvodnou námitku promlčení byly zamítnuty návrhy na provedení dokazování z důvodu nadbytečnosti.8. Pro úplnost soud uvádí, že námitka promlčení, vznesená žalovanou, není v rozporu s dobrými mravy, soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20.12.2016, 30 Cdo 3825/2011, ze dne 17. 10. 2012, dle kterých dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě žalobce, který byl po celou dobu řízení zastoupen advokátem, neuvedl žádné důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Uplatnění promlčecí námitky ze strany žalované tedy není zneužitím práva na úkor žalobce.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast u jednání dne , datum, ) ve výši 450,- Kč za úkon analogicky podle předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615), celkem 1 350 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.