47 C 30/2026-38 – Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z , datum, domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u , Anonymizováno, pro , adresa, (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn.: , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce více jak 6 let je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne , datum, , avšak žalovaná jej odškodnila zadostiučiněním toliko ve výši , částka, , pročež se touto žalobou domáhá doplacení dalších , částka, . S ohledem na délku napadeného řízení se žalobce za jeden rok namítaného řízení domáhal částky , částka, , když délka předmětného řízení byla delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat (námitka promlčení). Nesouhlasil se základní částkou zadostiučinění za jeden rok trvání řízení ve výši , částka, , z níž vycházela žalovaná a dále uvedl, že na rozdíl od žalované má za to, že ve věci jsou naopak dány důvody pro zvýšení základní částky zadostiučinění, když žalovaná nikterak při svých úvahách nezohlednila reputační riziko, jež řízení pro žalobce mělo a ke skutečnosti, že si žalobce dlouhou dobu musel deponovat významné finanční prostředky nutné pro případ rychlé úhrady v případě prohry.2. Žalovaná ve svém vyjádření z , datum, učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, . Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši , částka, . Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 5 let a 8 měsíců. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a i před Ústavním soudem, soud I. stupně rozhodoval jedenkrát, stejně jako odvolací soud a Nejvyšší soud ČR. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Význam řízení shledala žalovaná jako běžný. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění , částka, za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % pro počet stupňů soudní soustavy. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.3. Žalobce ve své replice ze , datum, opětovně polemizoval s výší přiznaného zadostiučinění s poukázáním na skutečnost, že sjednocující stanovisko NS bylo vydáno již v roce 2010 a je třeba zohlednit ekonomickou situaci dané země.4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne , datum, .6. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. , nebezpečný obsah, .7.8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne , datum, , což bylo mezi účastníky nesporným.17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. 25 Cdo 508/2008).18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od , datum, , kdy mu byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do , datum, , kdy bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti, tj. 5 let a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí