11 C 354/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podáním ze dne 11. 8. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení podal dne 30. 6. 2015 žalovaný prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem [adresa], [číslo] [adresa] [adresa], [adresa] [adresa] [číslo], [země], žádost o poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] se splatností do 2. 8. 2015. Po schválení žádosti právní předchůdkyně žalobkyně zaslala požadovanou částku na bankovní účet uvedený žalovaným, čímž byla uzavřena mezi oběma stranami smlouva o zápůjčce. Žalovaný byl k datu splatnosti zápůjčky povinen právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku v celkové výši 7 980 Kč. Žalovaný však nesplnil své smluvní povinnosti vůči právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas, neboť do dnešního dne neuhradil ani část zápůjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 1. 7. 2015 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 6 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu je žalovaný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2018. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný doposud neuhradil ani část dluhu. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť žádost o zápůjčku byla předložena bez podpisů stran smlouvy. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že by tak žalovaný skutečně učinil, a to navíc v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 1. 7. 2015 žalobkyně pouze prokázala, že žalovanému byla téhož dne poukázána částka ve výši 6 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byla částka poskytnuta). 7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Při vědomí, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 6 000 Kč, soud posoudil předmětnou částku jako bezdůvodné obohacení žalovaného. 8. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 21. 12. 2017 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 9. S přihlédnutím ke skutečnosti, že se žalovaný přes výzvy k plnění dostal do prodlení s placením svého peněžitého závazku, uložil mu soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 a § 14b odst. 1 č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ve spojení s § 14b odst. 1 bodem 1. a. t., částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 7. 5. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ve spojení s § 14b odst. 1 bodem 1. a. t. a částky 200 Kč za návrh ve věci samé ze dne 11. 8. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve spojení s § 14b odst. 1 bodem 1. a. t., a to včetně paušální náhrady výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč činící 168 Kč. 11. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků. 12. V souvislosti se stanovením výše odměny právní zástupkyně žalobkyně za předžalobní výzvu ze dne 7. 5. 2020 soud zohlednil skutečnost, že předložená upomínka shrnuje pouze základní skutkový stav a neobsahuje právní rozbor, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Z tohoto důvodu soud posuzoval předžalobní výzvu žalobkyně za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t.