11 C 391/2020-18 — Obvodní soud pro Prahu 3

Podáním ze dne 7. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující jízdné ve výši 72 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 4 500 Kč. Žalovaný dne 5. 6. 2020 cestoval dopravním prostředkem: tramvají – linkou 26 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní. Ze strany žalobkyně byla provedena dopravní kontrola, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dále dne 8. 6. 2020 cestoval dopravním prostředkem: autobusem – linkou 136 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní. Ze strany žalobkyně byla provedena dopravní kontrola, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dne 11. 6. 2020 cestoval dopravním prostředkem: tramvají – linkou 25 veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní. Ze strany žalobkyně byla provedena dopravní kontrola, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že se žalovaný dne 5. 6. 2020, 8. 6. 2020 a dále 11. 6. 2020 při provedené přepravní kontrole neprokázal platnou jízdenkou. Přepravci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 72 Kč a přirážek k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které žalovaný na místě a ani dodatečně neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je, mimo jiné, oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Jelikož žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážky k jízdnému zaplatil, soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ode dne následujícího po uložení povinnosti zaplatit jízdné a přirážky k jízdnému. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů nepřiznává. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, avšak podmínkou pro přiznání náhrady nákladů řízení je též zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. na adresu pro doručení, resp. na poslední známou adresu, žalovaného. V předmětném sporu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2020, avšak předmětnou výzvu zaslala na adresu [adresa]. Ze zápisů o provedené přepravní kontrole ze dne 5. 6. 2020, 8. 6. 2020 a 11. 6. 2020 je přitom patrné, že žalovaný opakovaně uvedl jako svou adresu pro doručování [adresa žalovaného]. V důsledku omylu žalobkyně tak žalovaný neměl možnost se s předžalobní výzvou řádně seznámit a svůj dluh uhradit tak, aby zabránil zahájení soudního řízení a s ním souvisejícím nákladům. Tento omyl přitom nelze žalovanému přičítat k tíži, jeho následky tak musí nést výlučně žalobkyně.