11 C 395/2020-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 22. 9. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobních tvrzení uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 28. 2. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat ode dne 23. 2. 2019 elektřinu do odběrného místa vedeného pod č. EAN [číslo], nacházejícího se na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal dodanou elektřinu odebírat a hradit její kupní cenu. Daňovým dokladem č. 133972459 vyúčtovala žalovanému spotřebu elektřiny za období od 23. 2. 2019 do 3. 7. 2019 s nedoplatkem ve výši 4 305 Kč, který byl splatný dne 25. 7. 2019. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni do dnešního dne ani zčásti neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že dne 28. 2. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa, vedeného pod č. EAN [číslo], nacházejícího se na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a uhradit její kupní cenu. Žalovaný nesplnil své povinnosti z předmětné smlouvy, když neuhradil sjednanou cenu za elektřinu odebranou v období od 23. 2. 2019 do 3. 7. 2019, čímž žalovanému vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 4 305 Kč. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny výrobce nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Mezi účastníky tak byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku elektřiny) a naopak žalovanému jako kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu. 7. Soud má za prokázané, že žalobkyně si vůči žalovanému své povinnosti z kupní smlouvy splnila, žalovaný však nehradil řádně, tedy ve fakturované výši, a včas kupní cenu (před soudem tato skutečnost nebyla tvrzena, tím méně mohla být prokázána) a v rozsahu jistiny je žaloba podána důvodně a soud jí jako takové i vyhovuje. 8. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku vůči žalobkyni soud přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, a to výzvu k plnění ze dne 29. 7. 2020 a písemné podání ve věci ze dne 22. 9. 2020 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. 10. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. cena elektřiny), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.