19 C 201/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 13 735 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč a spolu s poplatkem ve výši 6 355 Kč měl částky hradit formou splátek ve výši 440 Kč týdně. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se dostal do prodlení a právnímu předchůdce žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky skládající se z jistiny ve výši 12 320 Kč a z poplatku ve výši 3 915 Kč. Celková dlužná částka 16 235 Kč byla následně žalovaným částečně uhrazena. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 13 735 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 12 320 Kč a dlužného poplatku ve výši 1 415 Kč Vedle žalované částky požadovala žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kapitalizované úroky z prodlení v částce 2 046,96 Kč, kapitalizované úroky v částce 4 662,40 Kč, zákonné úroky z prodlení z dlužné a úroky ve výši 19,98 % ročně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Výše půjčky činila 20 000 Kč, poplatek byl stanoven v částce 6 355 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 26 355 Kč měl žalovaný hradit formou 60 splátek ve výši 440 Kč týdně. Úroky pro 60 splátek byly sjednány ve výši 19,98 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, jak vyplývá z oznámení ze dne [datum]. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z poštovního podacího archu. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl spolu s poplatky ve výši 6 355 Kč hradit celkem 26 355 Kč formou týdenních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení a následně byla pohledávka za žalovaného postoupena na žalobkyni. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 20 000 Kč. Žalovaný, který se zavázal uhradit právním předchůdci žalobkyně zpět částku ve výši 26 355 Kč (poskytnutá půjčka + poplatek ve výši 6 355 Kč) formou týdenních splátek, tuto svoji povinnost však nesplnil. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil, že celkovou dlužnou částku ve výši 13 735 Kč uhradil, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinil, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle ust. § 1879 a násl. o. z. postoupena, vyhověl, včetně nároku na úroky ve sjednané výši 19,98 % ročně a na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif”) po 300 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 2 070,50 Kč. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.