20 C 425/2020-11 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující úhradu za pobyt v [anonymizováno] záchytné stanici [ulice]. K odůvodnění uvedla, že dne 6. 8. 2019 byl žalovaný ošetřen a pobýval v [anonymizováno] záchytné stanici [ulice], kterou provozuje žalobkyně. Tím mu vznikla povinnost zaplatit úhradu ve výši 1 950 Kč se splatností dne 5. 9. 2019. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal písemně co do důvodu a výše dne 6. 8. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a ust. § 115a o.s.ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o.s.ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10.000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovaný byl dne 6. 8. 2019 ošetřen a pobýval v [anonymizováno] záchytné stanici. Na základě toho mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 5. 2019. Nárok žalobkyně soud posoudil dle § 17 odst. 2, 4 zákona č. 379/2005 Sb., dle kterého je žalovaný povinen hradit náklady dopravy, ošetření a pobytu na záchytné stanici v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalobkyně prokázala, že jí vůči žalovanému vznikl nárok na úhradu částky 1 950 Kč a že žalovaný uvedenou částku dosud neuhradil. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. To však neučinil, soud proto žalobě jako důvodné vyhověl včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyni vznikl dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů dle § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za předžalobní výzvu k plnění – odměna ve výši jedné poloviny, za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání nebo návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %.