11 C 151/2020-99 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 18. 5. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení čerpal žalovaný v období od 8. 1. 2007 do 19. 1. 2007 na území Slovenské republiky neoprávněně zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění (od 27. 7. 2005 do 31. 12. 2006 byl pojištěn jako zaměstnanec zaměstnavatele [právnická osoba]) a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. a neoprávněně čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Slovenské republiky v celkové výši 16 510,68 Kč Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 19. 1. 2017, a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného výzvami ze dne 12. 5. 2017 a 21. 6. 2017 doručenými dne 29. 6. 2017, vyzvala k úhradě nákladů, které uhradila zahraničnímu poskytovateli zdravotní péče. Žalovaný na základě výzvy dne 7. 7. 2017 na účet žalobkyně uhradil částku 2 000 Kč, čímž svůj dluh konkludentně uznal. Dále již žalovaný na zbývající částku ve výši 14 510,65 Kč neuhradil ničeho. Předžalobní výzvu se žalobkyni nepodařilo žalovanému doručit. 2. Usnesením ze dne 8. 12. 2020 č. j. 11 C 151/2020-64 byl žalovanému ustanoven v souladu s § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) opatrovník z řad advokátů. Ten v podání ze dne 28. 1. 2021 uvedl, že uplatněnou pohledávku zcela neuznává a nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Namítl promlčení žalobou uplatněného nároku, když uvedl, že žalobkyni vznikla škoda úhradou zdravotních služeb prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 19. 1. 2017 a toho dne počala běžet promlčecí lhůta, která tak dle názoru opatrovníka uplynula dne 19. 1. 2020. Opatrovník dále rozporoval rozsah a výši škody, když z žalobních tvrzení není dle jeho názoru zřejmé, o jaké čerpané zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Slovenské republiky se mělo jednat. 3. Ve svém vyjádření doručeném soudu dne 5. 3. 2021 žalobkyně uvedla, že platbou ze dne 7. 7. 2017 žalovaný uhradil část dluhu ve výši 2 000 Kč, čímž svůj dluh uznal a tím začala dle § 639 věty první občanského zákoníku běžet promlčecí lhůta v délce 10 let. Nárok tak dle názoru žalobkyně dosud promlčený není. K námitce žalovaného, že nebyly specifikovány zdravotní služby, žalobkyně uvedla, že z dostupných informací vyplývá pouze to, že žalovaný byl ve dnech 8. - 19. 1. 2007 hospitalizován a byly mu poskytnuty zdravotní služby specifikované jako ostatní dávky„ SVaLZ“ (tj.„ společné vyšetrovacie a liečebné zložky (napr. Laboratorne testy, RTG, CT vyšetreni ap.“). Podrobnějšími informacemi žalobkyně nedisponuje, neboť nejsou předávány v rámci přeúčtování zdravotních služeb mezi zahraničními institucemi. Závěrem žalobkyně poukázala na to, že česká zdravotní pojišťovna je povinna uhradit náklady na péči poskytnutou prokazatelně na základě formálně platného průkazu EHIC, a to i v případě, že v době jeho použití již nešlo o jejího pojištěnce. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 5. Z vypořádání výkazů skutečných nákladů ze dne 22. 12. 2016 s přílohami bylo zjištěno, že Kancelář zdravotního pojištění vyzvala žalobkyni k úhradě částky 16 510,68 Kč za zdravotní služby čerpané žalovaným v období od 8. 1. 2007 do 19. 1. 2007. 6. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 19. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně téhož dne uhradila částku 16 510,68 Kč za náklady za poskytnuté věcné dávky na bankovní účet Kanceláře zdravotního pojištění. 7. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz byl platný do 31. 8. 2007. 8. Z výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice jako zaměstnanec zaměstnavatelky [právnická osoba], a to od 27. 7. 2005 do 31. 12. 2006. 9. Z výzev ze dne 12. 5. 2017 a ze dne 21. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky 16 510,68 Kč, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. Ke každé výzvě byla připojena faktura znějící na totožnou částku. Z předložené dodejky bylo zjištěno, že výzva ze dne 21. 6. 2017 byla žalovanému doručena dne 29. 6. 2017. 10. Z výpisu z účtu ze dne 7. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na účet žalobkyně částku 2 000 Kč. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období od 27. 7. 2005 do 31. 12. 2006 jako zaměstnanec zaměstnavatelky [právnická osoba] V období od 8. 1. 2007 do 19. 1. 2007 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Slovenské republiky, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy Kanceláře zdravotního pojištění uhradila žalobkyně dne 19. 1. 2017 částku 16 510,68 Kč za péči čerpanou žalovaným na území Slovenské republiky. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 15. 5. 2017 znějící na částku 16 510,68 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný dne 7. 7. 2017 uhradil žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, při platbě zadal variabilní symbol odpovídající číslu faktury; dále již neuhradil ničeho. 12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 13. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 14. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 15. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 16. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 17. Dle ust. § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 18. Dle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 19. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 20. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 21. Dle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. 22. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 23. Dle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. 24. Dle § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. 25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 26. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 8. 1. 2007 do 19. 7. 2007 zaměstnán v České republice a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalo