11 C 257/2020-61 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle žalobních tvrzení uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 31. 5. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. 4000050566, kterou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], vedeného pod EAN kódem [číslo], a žalovaná se zavázala dodanou elektřinu odebírat a hradit její kupní cenu. Daňovým dokladem č. 1120127795 ze dne 23. 1. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované spotřebu elektřiny za období od 16. 1. 2019 do 20. 1. 2020 s nedoplatkem ve výši 6 707,57 Kč, který byl splatný dne 13. 2. 2020. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni do dnešního dne uhradila pouze zčásti. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že dne 31. 5. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], vedeného pod EAN kódem [číslo], a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a uhradit její kupní cenu. Žalovaná nesplnila své povinnosti z předmětné smlouvy, když neuhradila sjednanou cenu za elektřinu odebranou v období od 16. 1. 2019 do 20. 1. 2020 v plném rozsahu, čímž žalované vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 5 707,57 Kč. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny výrobce nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Mezi účastníky tak byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze které vznikla žalobkyni jako prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat (tedy uskutečnit dodávku elektřiny) a naopak žalované jako kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou nebo úředně stanovenou kupní cenu. 7. Soud má za prokázané, že žalobkyně si vůči žalované své povinnosti z kupní smlouvy splnila, žalovaná však nehradila řádně, tedy ve fakturované výši, a včas kupní cenu (před soudem tato skutečnost nebyla tvrzena, tím méně mohla být prokázána) a v rozsahu jistiny je žaloba podána důvodně a soud jí jako takové i vyhovuje. 8. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k prodlení žalované s plněním peněžitého závazku vůči žalobkyni soud přiznal žalobkyni též zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne následujícího po splatnosti vystaveného daňového dokladu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 707,57 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 25. 8. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za předžalobní upomínku ze dne 9. 6. 2020, neboť z předložených důkazů vyplývá, že upomínka nebyla sepsána ani odeslána právním zástupcem žalobkyně, ale žalobkyní samotnou. 10. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. cena elektřiny), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.