11 C 397/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující cenu odtahu vozidla a parkovného na střeženém parkovišti. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 14. 11. 2019 provedla odtah motorového vozidla [registrační značka], [příjmení] [příjmení], červené barvy, jehož provozovatelem je žalovaný. Žalobkyně se následně pokusila kontaktovat žalovaného s oznámením o odtahu vozidla, jeho umístění a vyzvala ho k úhradě částky za odtah a parkovné, které je stanoveno nařízením hl. m. Prahy. Žalovaný dluží za odtah vozidla částku 1 900 Kč, za parkovné za první až třetí den částku 250 Kč, částku 400 Kč od čtvrtého dne a 50 Kč od sto osmdesátého prvního dne. Žalobkyně požaduje částku 81 300 Kč za odtah vozidla a parkovné za období od 14. 11. 2019 do 8. 10. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K ústnímu jednání se žalobkyně ani žalovaný bez omluvy nedostavili, soud tedy jednal v jejich nepřítomnosti a rozhodl dle žalobkyní předložených listin. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Soud má prokázáno protokolem o odtahu vozidla č. 655717 ze dne 14.11.2019 (č.l. 8), že dne 14. 11. 2019 byl proveden odtah vozidla [registrační značka], [značka automobilu] červené barvy z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo]. Z karty vozidla (č.l. 6) bylo zjištěno, že provozovatelem a vlastníkem vozidla je žalovaný jako podnikatel, [IČO]. Z výpisu z živnostenského rejstříku (č.l. 15) soud zjistil, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, [IČO]. Výzvou ze dne 16. 12. 2019 včetně kopie dodejky (č.l. 7) má soud prokázáno, že žalovaný byl o provedení odtahu informován, byl vyzván k vyzvednutí vozidla a informován o ceně za odtah ve výši 1 900 Kč a služeb parkoviště ve výši 250 Kč za prvý až třetí den, ve výši 400 za 4.-180 den služeb parkoviště a 50 Kč za každý i započatý 181. den služeb parkoviště. Žalobkyně provádí na základě zřizovací listiny odtah vozidel na příkaz strážníků [správní orgán] [anonymizována dvě slova] [obec] (soudu známo z úřední činnosti). Výzvou ze dne 10. 3. 2020 (č.l. 9) má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 1 900 Kč za odtah vozidla a parkovného ke dni 10.3.2020, celkem byl vyzván k uhrazení částky 48 650 Kč Cena za odtah a parkovné byla vyúčtována v souladu s Nařízením hl. m. Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (soudu známo z úřední činnosti). Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 14. 11. 2019 byl proveden odtah vozidla [registrační značka], zn [značka automobilu] [příjmení] červené barvy z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], provozovatelem vozidla je žalovaný. Žalovaný byl o provedení odtahu informován, byl vyzván k vyzvednutí vozidla a informován o ceně za odtah a parkovné na střeženém parkovišti, následně byl vyzván k uhrazení dlužné částky za odtah a parkovné ke dni 10. 3. 2020. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Z ust. § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a ust. § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů vyplývá jednak samotné ukotvení žalobkyně jakožto právnické osoby a dále žalobkyní uplatněné nároky týkající se odtahů vozidla, jak je tomu v posuzovaném případě. Cena za provedení technického úkonu je stanovena ust. § 2 odst. 2 nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013. Ust. § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stanovuje, že vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice je v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám. Na základě uvedeného vznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku za provedený odtah vozidla a parkovné vyčíslené od 14. 11. 2019 do dne podání žaloby. Bylo tak na žalovaném, pokud chtěl být ve sporu úspěšný, aby tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužnou částku vyrovnal, příp. že technický úkon nebyl oprávněný, což neučinil. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je pak stanovena prováděcím předpisem, jímž je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 252 Kč a z paušální náhrady výdajů dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (za předžalobní výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé).