11 C 409/2020-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky, která dle žalobních tvrzení představuje dluh žalované jako držitelky televizního přijímače za neuhrazené televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020. Žalovaná přes opakované výzvy žalobkyně neuhradila ani část dluhu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž k jejímu následnému nesouhlasu ze dne 18. 11. 2020 soud nepřihlížel, neboť tento úkon již nebylo možné odvolat (srov. § 41a odst. 4 o. s. ř.). 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalovaná byla jako odběratelka elektrické energie dopisem ze dne 23. 4. 2019 vyzvána k přihlášení poplatníka televizního poplatku či k vyplnění čestného prohlášení, že není držitelkou televizního přijímače. Žalovaná na výzvu nereagovala. Dle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020 byla žalovaná zařazena v srpnu 2019 do evidence jako držitelka televizního přijímače. O tomto kroku byla žalobkyní informována dopisem ze dne 28. 8. 2019. Žalované tak vznikla zákonná povinnost platit televizní poplatky, a to vždy do patnáctého dne kalendářního měsíce. Žalovaná neuhradila televizní poplatek za období od září 2019 do ledna 2020, čímž jí vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 675 Kč. 6. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc následovně. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [žalobkyně] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. 8. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Žalobkyně řádně vyzvala žalovanou k přihlášení se jako poplatník televizního poplatku či k zaslání čestného prohlášení, že není držitelkou televizního přijímače, s poučením, že pokud se nevyjádří, bude bez dalšího považována za poplatníka televizního poplatku a zařazena do příslušné evidence. Žalovaná na výzvu nereagovala a žalobkyně ji tak v souladu s výše uvedenou právní úpravou považovala za poplatníka televizního poplatku. Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené zákonem č. 348/2005 Sb. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 v celkové výši 675 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované nejen dlužnou jistinu, ale též zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a odměny za tři úkony po 200 Kč, a to převzetí zastoupení, výzvu k plnění ze dne 15. 7. 2020 a písemné podání ve věci ze dne 15. 10. 2020, dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za jeden úkon (celkem třikrát) a náhradu za DPH.