11 C 445/2019-85 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2019 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující cenu odtahu a parkovného. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], které bylo po dopravní nehodě dne 17. 1. 2019 v ulici [ulice] [ulice] [ulice], [obec a číslo] odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní. Žalobkyně požaduje za odtah vozidla po žalovaném zaplacení částky 1 900 Kč a parkovného na střeženém parkovišti ve dnech od 6. 2. 2019 do 13. 6. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. 4. Z jednotlivých listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Dne 17. 1. 2019 byl proveden odtah vozidla [značka automobilu] [značka automobilu], [registrační značka] (bylo zajištěno vozidlo dle protokolu [stát. instituce] o zajištění vozidla ze dne 17.1.2019). Předmětné vozidlo bylo předáno na střežené parkoviště (protokol o převzetí vozidla od nálezce a jeho předání na odstavnou plochu ze dne 18. 1. 2019). Vozidlo v rozhodné době vlastnil žalovaný (sdělení [stát. instituce] ze dne 24. 9. 2020). 6. Z daňového dokladu č. 830375/2019, č. 830576/2019, 830929/2019, 831265/2019 a 831322/2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala parkovné za období od 6. 2. 2019 do 28. 2. 2019 na částku 8 750 Kč splatnou 19. 3. 2019, za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019 vyúčtovala parkovné ve výši 12 400 Kč splatné dne 22. 4. 2019, za období 1. 4. 2019 - 30. 4. 2019 parkovné ve výši 12 000 Kč splatné dne 30. 5. 2019, za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 částku 12 400 Kč se splatností dne 31. 5. 2019, za období 1. 6. 2019 až 13. 6. 2019 odtah a parkovné v celkové výši 8 100 Kč splatné dne 1. 7. 2019. 7. Z výzvy k vyzvednutí vozidla a zaplacení parkovného ze dne 24. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného jako vlastníka a provozovatele vozidla k vyzvednutí vozidla a zaplacení nákladů spojených s odtahem a uskladněním za dobu do 23. 4. 2019. Výzva byla dne 25. 4. 2019 uložena na poště, žalovaný si ji na poště nevyzvedl (viz kopie dodejky na č. l. 7). 8. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 17. 1. 2019 byl proveden odtah vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. Cena za technický úkon byla vyúčtována v celkové výši 1 900 Kč (a to v souladu s Nařízením hl. m. Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Výzvou ze dne 24. 4. 2019 byl žalovaný o provedení technického úkonu informován a vyzván k uhrazení ceny za technický úkon a parkovné. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Cena za provedení technického úkonu je stanovena ust. § 2 odst. 2 nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013. Ust. § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stanovuje, že vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice je v případě neuposlechnutí rozhodnutí silničního správního úřadu oprávněn odstranit silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, pokud provozovatel silničního vozidla neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby silniční vozidlo odstranil včas sám. Na základě uvedeného vznikl žalobkyni nárok na žalovanou částku představující cenu za odtah a parkovné za období od 6. 2. 2019 do 13. 6. 2019. Bylo tak na žalovaném, pokud chtěl být ve sporu úspěšný, aby tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužnou částku vyrovnal, příp. že technický úkon nebyl oprávněný, což neučinil. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl. 10. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Konkrétní výše úroku z prodlení je pak stanovena prováděcím předpisem, jímž je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 746 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 146 Kč a z paušální náhrady výdajů dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (za předžalobní výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé).