19 C 129/2021-96 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena dne 12. 6. 2017 smlouva o úvěru č. [číslo] [rok]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši ve výši 6 900 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 1 900 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni 12. 7. 2018 zesplatnil. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku ve výši 6 000 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně v plné výši, úročí se jistina ve výši 6 000 Kč od 13. 7. 2018 úrokem ve výši 11,43 % ročně (ve smlouvě sjednáno 25,85 % ročně, ale žalobkyně požaduje toliko 11,43 %). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 10 900 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 6 000 Kč, která představuje dlužnou jistinu, dále žalobkyně uplatňuje kapitalizovaný úrok ve výši 1 523,92 Kč (zákonný úrok z prodlení od 13. 7. 2018 do 20. 5. 2020), úrok 11,43 % ročně z dlužné částky 6 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné částky 6 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaná i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Dále žalobkyně požadovala po žalované uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s čl. V odst. 4 smlouvy o úvěru v kapitalizované výši 5 000 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby). 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím ustanovené právní zástupkyně, která soudu sdělila, že žalovaná žije v domově seniorů a není schopna se fyzicky ani mentálně vyjadřovat, právní zástupkyni nebyla schopna poskytnout součinnost při obraně proti žalobě. Právní zástupkyně žalované na jednání soudu dne 4. 11. 2021 uvedla, že soud by měl posoudit, zda jsou požadované nároky (zejm. úroky a poplatky ze smlouvy) v souladu s dobrými mravy. Právní zástupkyně žalované dále uvedla, že žalovaná je nemocná a nemá finanční prostředky, kterými by uvedený dluh žalobkyni mohla splácet. 3. Na jednání dne 4. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč (z titulu požadované smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč) a to z důvodu, že smlouva o úvěru obsahuje omezení týkající se maximální výše smluvní pokuty - max. 5 000 Kč. S tímto částečným zpětvzetím právní zástupkyně žalované vyslovila souhlas. Soud proto na jednání vyhlásil usnesení, kterým řízení co do částky 1 000 Kč zastavil. Účastníci se vzdali práva odvolání proti vyhlášenému usnesení. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o úvěr č. [číslo] [rok] ze dne 12. 6. 2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Výše úvěru činila 10 000 Kč. Poplatek za úvěr byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,85 % ročně, odměnou za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní splácení ve výši 1 900 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 900 Kč měla žalovaná hradit formou celkem 13 splátek ve výši 1 300 Kč měsíčně, vždy ke 12. dni měsíce (k tomu předpis splátek ke smlouvě). Při 13 splátkách byly sjednány úroky ve výši 25,85 % ročně. Dle čl. V odst. 4 smlouvy byla žalovaná povinna v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy však souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (tj. 0,5 x 10 000 Kč = 5 000 Kč). Z transakční historie ke smlouvě č. 8 2017 soud zjistil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku v celkové výši 10 900 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s platbou již 2. splátky a veškeré další platby žalované nebyly hrazeny v termínu dle smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, jak vyplývá z oznámení ze dne 24. 7. 2020. Z dokumentů (finanční analýza, čestné prohlášení žalované, smlouva o nájmu žalované, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, oznámení ČSSZ, potvrzení pravidelné měsíční platby, doklad o hrazení médií, výpis z osobního účtu žalované za únor 2017) má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 18. 12. 2020. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. 8 2017, na základě které byla žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaná měla spolu s poplatky ve výši 6 900 Kč hradit celkem 16 900 Kč formou 13 měsíčních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně: Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 547 o. z. platí, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 420 odst. 2 o. z. platí, že pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 1813 o. z. platí, že má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ust. § 2048 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2021, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Soud se nejprve zaobíral tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení tzv. poplatků (poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní splácení ve výši 1 900 Kč). Jde-li o zpoplatnění administrativní činnosti (správa úvěru) a hotovostního režimu splátek, pak soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne