19 C 4/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 754 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pojistné smlouvy [číslo] s účinností od [datum], jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla [název pojištění] pro vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], měla žalovaná platit žalobkyni sjednané pojistné ve výši 2 188 Kč ročně. Pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného dne 23. 11. 2018. Dlužná částka ve výši 754 Kč je pak představována pojistným za dobu od 17. 8. 2018 do 23. 11. 2018. Žalovaná i přes výzvy k úhradě dosud nezaplatila nic. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně kapitalizované úroky z prodlení, a to za dobu od 24. 11. 2018 do 4. 11. 2020 ve výši 132 Kč. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu vozidla ve vztahu k vozidlu [značka automobilu], [registrační značka]. Bylo sjednáno pojistné ve výši 2 188 Kč ročně. Žalovaná byla upomínkou ze dne 1. 10. 2018 vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy a dopisem ze dne 6. 12. 2018 byla informována o zániku pojistné smlouvy. Žalovaná dluží na pojistném celkem částku ve výši 754 Kč. Žalovaná byla o zaplacení dlužné částky upomínána prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně, a to zaslanou předžalobní upomínkou ze dne 26. 6. 2020. Žalobkyně se na základě shora označené pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), zavázala pro případ škodné události poskytnout pojistné plnění a žalovaná se zavázala platit dohodnuté pojistné. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela pojistně-právní vztah a že poskytla žalované pojistnou ochranu. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužné pojistné ve výši 754 Kč uhradila, což neučinila, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, vznikl žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”), po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se pojistného, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pojistného lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.