19 C 405/2020-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 1 500 Kč se splatností dne 17. 4. 2017. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení dluhu, ale dosud ničeho neuhradil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], zákonné úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z výpisu [číslo] soud zjistil, že byl vystaven dne [datum], obsahuje údaje o žalovaném, právním předchůdcem žalobkyně poskytnutý úvěr činil 1 500 Kč a byl splatný dnem 17. 4. 2017. Uvedený výpis však není žalovaným podepsán. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 1 500 Kč [dle sdělení právnické osoby] ze dne [datum] je majitelem účtu č. [bankovní účet] žalovaný. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů výzvou k plnění ze dne 22. 1. 2020. Výzva byla žalovanému zaslána dne 22. 1. 2020, jak vyplývá z podacího lístku. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva nebyla předložena a výpis [číslo] ze dne [datum] obsahující údaje o poskytnutém úvěru byl předložen bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem neprokázala, že by tak bylo učiněno. Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého potvrzení o provedené platbě, že byla žalovanému poukázána dne [datum] částka 1 500 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum]). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 1 500 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 1 500 Kč, které je povinen žalobkyni uhradit. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 18. 4. 2017, nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni co do požadavku na úroky z prodlení od 18. 4. 2017. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Z uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až učiněnou výzvou žalobkyní ze dne 22. 1. 2020, která byla žalovanému zaslána dne 22. 1. 2020 žalovaný měl plnit do 25. 1. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 22. 1. 2020 žalobkyně určila lhůtu do tří dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 26. 1. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 1 500 Kč ode dne 26. 1. 2020 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se pohledávek z úvěrových smluv, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, a je zde i minimální skutková individualizace, přičemž opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu. Soud dále vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.