19 C 434/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 3 943 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně na základě přihlášky k odběru elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 24. 7. 1990 a dodatku ke smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 9. 2011 dodávala do sjednaného odběrného místa [adresa žalovaného], elektřinu. Odběr elektřiny v době od 18. 1. 2019 do 30. 6. 2020 vyúčtovala žalobkyně těmito fakturami: -) fakturou [číslo] na částku 9 751 Kč, splatnou dnem 7. 2. 2020, -) fakturou [číslo] na částku 2 392 Kč, splatnou dnem 20. 7. 2020. Žalovaný z celkové dlužné částky ve výši 12 143 Kč uhradil částečně 8 200 Kč, zbylých 3 943 Kč dosud neuhradil, ač byl žalobkyní k zaplacení upomínán. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi účastníky řízení byla dne 24. 7. 1990 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], ve znění dodatku ze dne 19. 9. 2011. Žalovanému byl fakturou [číslo] vyúčtován za dodávku elektřiny v době od 18. 1. 2019 do 17. 1. 2020 nedoplatek ve výši 2 371 Kč, splatný dnem 7. 2. 2020. Konečnou fakturou za elektřinu [číslo] byla žalovanému vyúčtována částka 3 943 Kč skládající se z částky za spotřebovanou elektřinu v době od 18. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 2 392,18 Kč a z částky 1 551 Kč za minulé období. Konečná faktura byla splatná dnem 20. 7. 2020. Žalovaný byl výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 10. 6. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 3 943 Kč. V řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky byla ve smyslu ust. § 50 odst. 2 věta prvá zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dodané elektřiny podle dohodnutých podmínek a žalovanému povinnost dohodnutou cenu odebrané elektřiny zaplatit. Žalobkyně prokázala, že si vůči žalovanému své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaný však za dodanou elektřinu neuhradil sjednanou kupní cenu. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku ve výši 3 943 Kč uhradil, to však neučinil, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Nezaplacením ceny odebrané elektřiny se žalovaný zároveň dostal do prodlení s placením žalovaného závazku a žalobkyni tak vůči němu vznikl nárok dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, požadovat vedle nedoplatku ceny za odebranou elektřinu také úroky z prodlení, a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. když soud přiznal žalobkyni, která měla ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada za 2 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 100 Kč (žaloba, výzva k plnění). Celkem náklady řízení činí 600 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se dlužné elektřiny, přičemž právě řízení o nároku na úhradu elektřiny lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných § 2 odst. 1) cit. vyhlášky a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, stále se však opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 2 odst. 1) vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.