19 C 469/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 49 014,44 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 17. 4. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovanému tak byl poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) úvěr ve výši 30 000 Kč. Peněžní prostředky byly poskytovány z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč splatit nejpozději do 18. 4. 2019, to však neučinil a dosud i přes výzvy žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021, ničeho neuhradil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 6. 4. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 4. 2018 soud zjistil, že obsahuje údaje o právním předchůdci žalobkyně a žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 30 000 Kč, dále je ve smlouvě uveden poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 18. 4. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do tří dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 6. 4. 2021, jak vyplývá z podacího archu ze dne 6. 4. 2021. Z potvrzení o platbě ze dne 27. 1. 2021 soud zjistil, že dne 17. 4. 2018 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet] zaslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 30 000 Kč. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 5. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala (viz potvrzení o platbě ze dne 27. 1. 2021), že byla žalovanému poukázána právním předchůdcem žalobkyně dne 17. 4. 2018 částka 30 000 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne 9. 7. 2021). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků a úroků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 26. 1. 2021 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu nárok na zaplacení částky 19 014,44 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč). Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do této částky jako zcela neprůkaznou zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 19. 4. 2019. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021, které bylo žalovanému zasláno dne 6. 4. 2021 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 9. 4. 2021. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 6. 4. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 10. 4. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 30 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 49 014,44 Kč od 19. 4. 2019 do 9. 4. 2021 a z částky 19 014,44 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 49 014,44 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 19 014,44 Kč a úspěšná byla do částky 30 000 Kč. Co do 39 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do 61 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný byl proto povinen uhradit žalobk