19 C 491/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 6 615 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně prostřednictvím svých internetových stránek [webová adresa] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu poté, co byla ověřena identita žadatele, jeho schopnost splácet a co žadatel zaslal ze svého účtu žalobkyni částku 1 Kč. Úvěr byl poskytnut na částku 15 000 Kč, který byl žalovanému dne 3. 1. 2020 poskytnut na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal uhradit vedle úvěru poplatek ve výši 495 Kč za poskytnutí úvěru. Úvěr byl splatný dne 8. 2. 2021. Žalovaný však úvěr nesplatil řádně a včas, žalobkyně jej proto vyzvala k jeho uhrazení. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 19 168 Kč, kdy částka ve výši 11 031 Kč byla žalobkyní započtena na dlužnou jistinu. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží celkem částku ve výši 6 615 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 3 969 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 990 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 490 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 172 Kč Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z předložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis je elektronický a pouze žalobkyně, podpis žalovaného absentuje. Smlouva obsahuje výši úvěru 15 000 Kč a poplatek ve výši 495 Kč, se splatností dne 2. 2. 2020 s možností prodloužení splatnosti; ve smlouvě byly ujednány různé poplatky (např. poplatek za expresní výplatu, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis atd.). Dne 3. 1. 2020 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 15 000 Kč (viz opis výpisu proplacení smlouvy, výpis z běžného účtu žalovaného). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 19 168 Kč, kdy z této započetla žalobkyně 11 031 Kč na dlužnou jistinu (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení dlužné částky ve výši 6 615 Kč (sestávající z dlužné jistiny, poplatků a smluvních pokut) předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2021, která mu byla odeslána dne 21. 6. 2021. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že dle tvrzení žalobkyně měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem neprokázala, že by tak bylo učiněno (pouhé tvrzení o údajné registraci žalovaného, která měla být učiněna zasláním registračního poplatku ve výši 1 Kč, nemůže obstát). Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého opisu výpisu proplacení smlouvy, že byla žalovanému poukázána dne 3. 1. 2020 částka 15 000 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil z přiloženého výpisu z běžného účtu žalovaného). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy, na jehož základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu ani nárok na údajně sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 990 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 490 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč ani nárok na smluvní pokutu ve výši 172 Kč. Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do těchto nároků jako zcela neprůkaznou zamítnout. 8. Soud posoudil poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč žalobkyní žalovanému jako bezdůvodné obohacení, které by byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit, ale vzhledem k tomu, že již žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 19 168 Kč, musel soud žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť nárok žalobkyně již byl žalovaným splněn. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalovanému však dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.