19 C 493/2020-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 10 937 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované prostředky ve výši 8 000 Kč Vedle úvěru ve výši 8 000 Kč měla žalovaná vrátit náklady ve výši 6 152 Kč skládající se z úroku ve výši 1 120 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč a z poplatku za životní pojištění ve výši 232 Kč Celkem měla žalovaná uhradit 14 152 Kč formou splátek po 244 Kč týdně. Žalovaná uhradila pouze částku 3 215 Kč. Dosud žalovaná neuhradila částku ve výši 10 937 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 317,21 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 442,70 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 177,09 Kč Vedle žalované částky požadovala žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], kapitalizované úroky z prodlení ve výši 691,17 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 718,38 Kč, zákonné úroky z prodlení a úroky ve výši 23,72 % ročně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Úvěr byl sjednán v částce 8 000 Kč, poplatek byl stanoven v částce 6 152 Kč skládající se z úroku ve výši 1 120 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč a z poplatku za životní pojištění ve výši 232 Kč Celkem měla žalovaná vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 14 152 Kč a to formou celkem 58 splátek ve výši 244 Kč týdně. Při 58 splátkách byly sjednány úroky ve výši 23,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, jak vyplývá z oznámení ze dne 29. 11. 2019. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 7. 5. 2020. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované a je žalovanou podepsán. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná měla spolu s poplatky ve výši 6 152 Kč hradit celkem 14 152 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle ust. § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v její prospěch peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, povinností žalované pak bylo poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky (§ 2399 o. z.). Žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnila, dostala se do prodlení. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila, že celkovou dlužnou částku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 10 937 Kč uhradila, popř. že závazek zanikl jiným zákonem předvídaným způsobem. To neučinila, soud proto s ohledem na uvedené žalobě vyhověl včetně nároku na úroky ve sjednané výši 23,72 % ročně a na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1, 14b odst. 1, ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ advokátní tarif”) po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14 odst. 5 písm. a), advokátního tarifu po 100 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 2 070,50 Kč. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.