19 C 515/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 3 897 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností dne 30. 6. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení dluhu, ale dosud ničeho neuhradil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], zákonné úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 315,12 Kč a smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně a kapitalizovanou v částce 897 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z předložené rámcové smlouvy o úvěru a jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že obsahují údaje o žalovaném, právním předchůdcem žalobkyně poskytnutý úvěr činil 3 000 Kč a byl splatný do 15 dnů, v čl. 12 smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení s úhradou. Uvedené smlouvy však nejsou žalovaným podepsány. Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 3 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 7. 1. 2020, který mu byl odeslán dne 9. 1. 2020, jak vyplývá z přiloženého podacího archu. Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 7. 2020 byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalovanému zaslána dne 10. 7. 2020, jak vyplývá z přiloženého podacího archu. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť rámcová smlouva o úvěru a jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] byly předloženy bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem neprokázala, že by tak bylo učiněno. Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého výpisu z běžného účtu ze dne [datum], že byla žalovanému poukázána dne [datum] částka 3 000 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 3 000 Kč, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu ani nárok na smluvní pokutu ve výši 897 Kč a na kapitalizované úroky z prodlení ve výši 315,12 Kč. Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do těchto nárocích jako zcela neprůkaznou zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 28. 11. 2019, nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni co do požadavku na úroky z prodlení od 28. 11. 2019. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ 9. Z uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až učiněnou výzvou žalobkyní ze dne 9. 7. 2020, která byla žalovanému zaslána dne 10. 7. 2020 žalovaný měl plnit do 17. 7. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 9. 7. 2020 žalobkyně určila lhůtu do 17. 7. 2020, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 18. 7. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 10. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 3 000 Kč ode dne 18. 7. 2020 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 3 897 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 897 Kč a úspěšná byla do částky 3 000 Kč. Co do 77 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalobkyně a co do 23 % předmětu řízení žalovaný, žalovaný byl proto povinen uhradit žalobkyni 54 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkony právní služby dle § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 p