19 C 519/2020-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 6 784 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [název webové stránky žalobkyně], na které vyplnil žalovaný formulář - Žádost o poskytnutí zápůjčky, v němž vyplnil své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný také prostřednictvím webové stránky žalobkyně odsouhlasil znění Všeobecných obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána prostřednictvím PIN kódu, který žalobkyně žalovanému zaslala na uvedené telefonní číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč a spolu s poplatkem ve výši 1 300 Kč měla být vrácena do 9. 10. 2019, což žalovaný neučinil. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 484 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč, které měly být ujednány v čl. 2 smlouvy o zápůjčce. Žalovaný ani přes výzvy dosud žalobkyni ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že z předložené smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného však neobsahuje. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému zápůjčku v celkové výši 4 000 Kč, splatnou dne 9. 10. 2019. Současně bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč. Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 4 000 Kč. Prostřednictvím právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů výzvou k plnění ze dne 1. 10. 2020. Výzva byla žalovanému zaslána dne 1. 10. 2020, jak vyplývá z podacího lístku. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem neprokázala, že by tak bylo učiněno. Žalobkyně v řízení pouze prokázala z předloženého potvrzení o provedené platbě, že byla žalovanému poukázána dne [datum] částka 4 000 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byla částka poskytnuta), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč. 7. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky, nemají v žalobním tvrzení oporu ani nároky na údajně sjednaný poplatek ve výši 1 300 Kč, na smluvní pokutu ve výši 1 484 Kč ani na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do těchto nároků jako zcela neprůkaznou zamítnout. 8. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 10. 10. 2019, nicméně pokud soud výše konstatoval, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce a nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení, pak nelze vyhovět žalobkyni ani co do požadavku na úroky z prodlení od 10. 10. 2019. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ 9. Z uvedeného vyplývá, že v daném případě se dluh stal splatným až učiněnou výzvou žalobkyní ze dne 1. 10. 2020, která byla žalovanému zaslána dne 1. 10. 2020 žalovaný měl plnit do 3 dnů, tj. do 4. 10. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 1. 10. 2020 žalobkyně určila lhůtu do tří dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem - žalobkyní (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. [číslo]). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 5. 10. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 10. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 4 000 Kč ode dne 5. 10. 2020 do zaplacení, ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 6 784 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 2 784 Kč a úspěšná byla do částky 4 000 Kč. Co do 41 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do 59 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný byl proto povinen uhradit žalobkyni 18 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”), po 200 Kč, náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění). Celkem náklady řízení při 100% úspěchu činí 1 200 Kč, 18 % je pak dáno částkou 216 Kč. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.