19 C 520/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 3 049,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná si u žalobkyně objednala [typ zboží] [typ zboží]. Žalobkyně prostřednictvím [název právnické osoby] zásilkové služby požadované zboží dodala žalované dne 10. 2. 2020 a dodané zboží vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 3 049,21 Kč, splatnou dnem 17. 2. 2020. Žalovaná, ač byla o úhradu vyzvána, dosud neuhradila nic. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, žalovaná si u žalované objednala [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [číslo], které bylo žalované dodáno dne 10. 2. 2020, což vyplývá z přiloženého potvrzení o převzetí ze dne 10. 2. 2020 a dodacího listu [číslo]. Dodané zboží bylo vyúčtováno fakturou [číslo] na částku 3 049,21 Kč, splatnou dnem 17. 2. 2020. Žalované byla prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně dne 30. 9. 2020 zaslána výzva k úhradě dlužné částky ve výši 3 049,21 Kč ze dne 30. 9. 2020. V řízení bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dle ust. § 2079 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), uzavřena kupní smlouva, přičemž předmětem koupě bylo [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [typ zboží] [číslo]. Žalobkyně předmět koupě žalované odevzdala a žalovaná tak byla povinna uhradit žalobkyni kupní cenu. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že kupní cenu v částce 3 049,21 Kč uhradila, to však neučinila. Soud proto s ohledem na uvedené žalobě vyhověl včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 1 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění), náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 300 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 4 514 Kč. Soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový rozbor bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhlášky.