20 C 252/2020-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 26 589,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu uzavřené mezi ní a žalovaným dodávala na sjednané odběrné místo – [adresa žalovaného], plyn. Odebraný plyn za dobu od 21. 12. 2018 do 10. 12. 2019 vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] na částku 26 589,31 Kč, splatnou dnem 8. 1. 2020. Žalovaný neuhradil nic, i když byl žalobkyní o úhradu vyzýván. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] soud zjistil, že se žalovaný přihlásil k odběru plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného]. Žalovanému byl fakturou [číslo] vyúčtován nedoplatek ve výši 26 589,31 Kč za dodávku plynu za dobu od 21. 12. 2018 do 10. 12. 2019, splatný dnem 8. 1. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce plynu, na základě které měl žalovaný uhradit vyúčtovanou dodávku plynu. Tu však žalovaný dosud neuhradil. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle § 72 odst. 2 věta prvá zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, dle kterého platí, že smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Zahájením dodávky plynu podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo na obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu pro odběrné místo na adrese [adresa žalovaného], na základě které vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dodaného plynu podle dohodnutých podmínek a žalovanému povinnost dohodnutou cenu odebraného plynu zaplatit. Žalobkyně prokázala, že si vůči žalovanému své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaný však za dodaný plyn neuhradil vyúčtovanou kupní cenu. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku v celkové výši 26 589,31 Kč za dodávku plynu za dobu od 21. 12. 2018 do 10. 12. 2019 uhradil, to však neučinil, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Nezaplacením ceny odebraného plynu se žalovaný zároveň dostal do prodlení s placením žalovaného závazku a žalobkyni tak vůči němu vznikl nárok požadovat vedle nedoplatku ceny za odebraný plyn také úroky z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, jejich plnou náhradu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 589,31 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Dále pak je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za právní úkon dle ust. § 2 odst. 1 ve spojení s ust. § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění), neboť předžalobní upomínka byla žalované zaslána přímo žalobkyní a nikoliv prostřednictvím jejího právního zástupce. Celkem tedy soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 398 Kč. K aplikaci ustanovení § 14b a. t. je třeba uvést následující. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu pohledávky ze smluv o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu, přičemž právě takové řízení lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ustanovení § 14b advokátního tarifu.