20 C 312/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 28 805,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] sdružené pojištění souboru vozidel, kdy pojistné bylo splatné měsíčně a výše se stanovila dle počtu vozidel zařazených do pojištění. Pojistná smlouva poté zanikla z důvodu neplacení ke dni 23. 4. 2019. Za období od 5. 12. 2018 do 23. 4. 2019 činí dlužné pojistné částku ve výši 28 805,20 Kč. Žalovaná byla žalobkyní k zaplacení dlužné částky vyzývána, dlužné pojistné však nebylo uhrazeno. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, který ve svém vyjádření ze dne 9. 6. 2021 uvedl, že jelikož jako ustanovený opatrovník nemůže se žalovanou věc projednat, nelze vyloučit, že žalovaná plnila a že žalobkyně mohla nedopatřením v účetnictví nedohledat platbu poskytnutou žalovanou. Současně uvedl, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Z pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že byla mezi účastníky uzavřena s účinností od 5. 3. 2018. Předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidel, pojistné bylo splatné měsíčně a výše pojistného se stanovila dle počtu vozidel zařazených do pojištění. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného pojistného ze smlouvy [číslo]. Z výzvy k zaplacení dlužného pojistného ze dne 25. 2. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužného pojistného ze smlouvy [číslo] nejpozději do 22. 4. 2019 s upozorněním na možnost zániku pojištění v případě nezaplacení. Z dopisu ze dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že ke dni 23. 4. 2019 došlo k zániku pojistné smlouvy [číslo] z důvodu nezaplacení pojistného. 5. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, na základě které měla žalovaná hradit pojistné. Dostala se do prodlení a i přes výzvy dosud dlužné pojistné neuhradila. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu újmy z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Pojištění odpovědnosti nelze přerušit, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení pojištění odpovědnosti, je pojistník povinen před počátkem přerušení pojištění prokázat pojistiteli, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jedná-li se o vozidlo, které podléhá registraci vozidel. V době přerušení pojištění odpovědnosti není plněna povinnost pojištění odpovědnosti. Dle ust. § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Žalobkyně se na základě shora označené pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zavázala pro případ škodné události poskytnout pojistné plnění a žalovaná se zavázala platit dohodnuté pojistné. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela pojistně-právní vztah a že poskytla žalované pojistnou ochranu. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že pojistné v celkové výši 28 805,20 Kč uhradila. To neučinila, soud proto žalobě vyhověl včetně nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích a nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 153 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif”) po 300 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 2 605 Kč.