21 C 446/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního vysílače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovanému na základě shora uvedených skutečností vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, a to v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný neuhradil poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, celková výše dlužné částky činí 675 Kč. Žalobkyně dále požadovala z dlužných poplatků kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) projednal bez potřeby nařízení jednání, přičemž vycházel z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil žalovanému v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žalovaný ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně sama již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 15. 10. 2020 výslovně uvedla, že souhlasí, aby o věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Následně v podání doručeném soudu dne 18. 11. 2020, za situace kdy žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasí. Dle ust. § 41a odst. 4 o. s. ř. však platí, že úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. Žalobkyně již jednou vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tento souhlas včas ve smyslu ust. § 41a odst. 4 o. s. ř. neodvolala. Soud proto již k podání ze dne 18. 11. 2020 nadále nepřihlížel a ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ust. § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků od srpna roku 2019. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, celkem tedy poplatky za 5 měsíců, každý měsíc po 135 Kč. Žalovaný neuhradil na televizních poplatcích částku v celkové výši 675 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván. 6. Soud věc právně posoudil dle ust. § 6, ust. § 7 a ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Dle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Dle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatků za 5 měsíců, tedy na zaplacení částky v celkové výši 675 Kč, soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na základě výše uvedeného rozhodl soud rozsudkem tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2 úkony právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 2 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 1 126 Kč.