5 C 18/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 19. 10. 2020 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 938,06 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jde o dluh žalované na nájemném za dvě přijímací zařízení MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA a STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY, která jí byla pronajata právní předchůdkyní žalobkyně – [název] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a dále o smluvní pokutu za nevrácení těchto zařízení. Žalobkyně uvedla, že mezi její právní předchůdkyní a žalovanou byla dne 30. 9. 2017 uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] (dále„ VOP“) a Ceník. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a pronajmout jí výše uvedená přijímací zařízení, žalovaná se zavázala za služby a nájemné platit vyúčtované ceny. Žalovaná svou povinnost porušila, když neuhradila vyúčtování [číslo] splatné dne 5. 10. 2018, [číslo] splatné dne 5. 11. 2018, [číslo] splatné dne 5. 12. 2018, [číslo] splatné dne 5. 1. 2019 a [číslo] splatné dne 20. 1. 2019, a dluží tak žalobkyni za pronájem přijímacích zařízení a za jejich odpojení z důvodu nedoplatku celkem 938,06 Kč. V důsledku soustavného neplacení vystavených vyúčtování odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy, a žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni pronajatá příjímací řízení do 14 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaná porušila i tuto svou povinnost, když žalobkyni ani přes opakované výzvy přijímací zařízení nevrátila. Pro takový případ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každé jedno nevrácené zařízení. V důsledku fúze sloučením s právní předchůdkyní přešla pohledávka na žalobkyni jako na nástupnickou společnost, která má proto vůči žalované právo na zaplacení částky ve výši 4 938,06 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě ze dne 12. 5. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalované poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a byla jí pronajata výše uvedená přijímací zařízení. Cenu těchto služeb se žalovaná zavázala platit dle pravidelných vyúčtování. Tuto povinnost však žalovaná porušila, kdy dluží žalobkyni celkem 938,06 Kč na nájemném a za odpojení zařízení. Žalovaná rovněž porušila svou povinnost v podobě vrácení pronajatých zařízení, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 4 000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, které bylo posouzeno dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná porušila svou povinnost hradit řádně a včas své závazky. Nárok na smluvní pokutu vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle § 2048 a násl. o. z. Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by dluh zaplatila, nezpochybnila žádná tvrzení žalobkyně ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za 3 hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (obsah, struktura, řazení vět, nároky téhož druhu).