5 C 243/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 5 113,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o dluh žalovaného na nájemném za přijímací zařízení DAWN GATEWAY HDD DMC700KLG (dále jen„ přijímací zařízení“), které mu bylo pronajato právní předchůdkyní žalobkyně, [název právní předchůdkyně] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a smluvní pokutu za nevrácení tohoto zařízení. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 15. 6. 2015 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právní předchůdkyně] pro domácnosti (dále„ VOP“) a ceník [právní předchůdkyně]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a poskytnout mu k pronájmu výše uvedené přijímací zařízení, žalovaný se zavázal za poskytnuté služby a pronájem platit vyúčtované ceny. Povinnost platby nájemného žalovaný porušil, když řádně nezaplatil vyúčtování [číslo] splatné dne 5. 12. 2017, ze kterého žalobkyně požadovala jen poníženou cenu v návaznosti na dobropisování dokladem [číslo] s datem splatnosti 5. 1. 2018. Žalovaný tak na nájemném dluží 113,99 Kč. Dopisem ze dne 2. 11. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu vypověděla, a žalovanému tak v souladu s VOP vznikla povinnost vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení do 7 dnů od uplynutí 30 denní výpovědní lhůty. To však ani přes opakovanou výzvu neučinil. Pro takový případ byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta v celkové výši 5 000 Kč. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti neuhrazeného vyúčtování. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za souhlasu žalobkyně a předpokládaného souhlasu žalovaného bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila, žalovaný se ve lhůtě k tomu určené žádným způsobem nevyjádřil. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalovanému poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a bylo mu pronajato přijímací zařízení. Cenu poskytovaných služeb a nájemné se žalovaný zavázal platit dle pravidelných vyúčtování. Svou povinnost však nedodržel, což dokládá faktura předložená žalobkyní, z níž ta požaduje úhradu nájemného v celkové výši 113,99 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu vypověděla, v důsledku čehož byl žalovaný povinen vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaný nesplnil ani tuto povinnost, a proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, které bylo posouzeno dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný porušil svou povinnost hradit řádně a včas nájemné za přijímací zařízení. Nárok na smluvní pokutu vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle § 2048 a násl. o. z. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., má proto vůči žalovanému právo na její uhrazení. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že pohledávka žalobkyně nevznikla, nebo že již žalovanou částku zaplatil, nic z uvedeného však neučinil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za tři hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH (189 Kč). Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo dřívější opakované podávání žalob právní předchůdkyně žalobkyně ve sporech týkajících se skutkově i právně totožných nároků jako je ten, který uplatňuje v tomto řízení žalobkyně, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to i přes skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.