5 C 25/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 20. 10. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jde o smluvní pokutu za nevrácení zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA, které mu bylo poskytnuto právní předchůdkyní žalobkyně – [název] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 4. 2014 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), v níž se původní věřitelka zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a současně mu pronajmout výše uvedené přijímací zařízení, žalovaný se tyto služby zavázal platit vyúčtované ceny včetně nájemného na základě měsíčního vyúčtování. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil, když za poskytnuté služby neplatil řádně a včas. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou svých závazků odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 9. 12. 2014. V návaznosti na tuto skutečnost byl žalovaný povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nepoškozené a funkční přijímací zařízení do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu, to však neučinil. Pro takový případ byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč, kterou ani po opakovaných výzvách nezaplatil. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalovaný byl k zaplacení dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za souhlasu žalobkyně a předpokládaného žalovaného bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě žádným způsobem nevyjádřil. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalovanému poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a bylo mu pronajato výše uvedené přijímací zařízení. Žalovaný porušil svou povinnost platit cenu poskytovaných služeb a nájemné dle pravidelných vyúčtování. Z důvodu prodlení žalovaného s placením svých závazků právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalovanému vznikla povinnost vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaný však nesplnil ani tuto povinnost, proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, které bylo posouzeno dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný porušil svou povinnost hradit řádně a včas své závazky. Nárok na smluvní pokutu vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle § 2048 a násl. o. z. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., má proto vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh zaplatil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za tři hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob žalobkyně ve sporech týkajících se skutkově i právně totožných nároků jako je ten, který uplatňuje v tomto řízení, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to i přes skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.