5 C 263/2020-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 29. 9. 2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jde o smluvní pokutu za nevrácení zařízení STB KAON KCF-SA PVR HDD USB READY, které mu bylo poskytnuto právní předchůdkyní žalobkyně – [název právní předchůdkyně] Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 3. 2015 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ účastnická smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a současně mu bylo pronajato výše uvedené přijímací zařízení. Za tyto služby se žalovaný zavázal platit vyúčtované ceny. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil, když za poskytnuté služby neplatil řádně a včas. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou svých závazků odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 7. 7. 2016. V návaznosti na tuto skutečnost byl žalovaný povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně nepoškozené a funkční přijímací zařízení do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu, což však neučinil. Pro takový případ byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč, kterou však žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 1. 6. 2020 neuhradil. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalovanému poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a bylo mu pronajato přijímací zařízení. Cenu poskytovaných služeb se žalovaný zavázal platit dle pravidelných vyúčtování, tuto povinnost však nedodržel. Z důvodu prodlení žalovaného s placením svých závazků právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalovanému vznikla povinnost vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení ve lhůtě 7 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaný však nesplnil ani tuto povinnost, proto právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, které bylo posouzeno dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný porušil svou povinnost hradit řádně a včas své závazky. Nárok na smluvní pokutu vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle § 2048 a násl. o. z. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., má proto vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši 2 000 Kč. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh zaplatil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani jí předložené důkazní prostředky, jimiž byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za tři hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob žalobkyně ve sporech týkajících se skutkově i právně totožných nároků jako je ten, který uplatňuje v tomto řízení, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to i přes skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.