5 C 278/2020-23 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka představuje neuhrazenou smluvní pokutu za nevrácení přijímacího zařízení, konkrétně modemu COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (dále jen„ přijímací zařízení“), které jí bylo pronajato právní předchůdkyní žalobkyně, [název právní předchůdkyně] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v rámci níž byl pronájem výše uvedeného zařízení sjednán. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [název právní předchůdkyně] pro domácnosti (dále„ VOP“) a ceník [název právní předchůdkyně]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované sjednané služby elektronických komunikací a poskytnout jí k pronájmu výše uvedené přijímací zařízení, žalovaná se zavázala za poskytnuté služby a pronájem platit vyúčtované ceny. Žalovaná svou povinnost hradit řádně a včas vyúčtovanou cenu za poskytnuté služby porušila, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 8. 11. 2016 odstoupila, a žalované tak v souladu s VOP vznikla povinnost nepoškozené a funkční pronajaté přijímací zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu. Žalovaná však navzdory opakovanému vyzývání nesplnila ani tuto svou povinnost, přičemž pro takový případ byla ve smlouvě sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani po předžalobní upomínce ze dne 1. 6. 2020. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za souhlasu žalobkyně a předpokládaného souhlasu žalované bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila, žalovaná se ve lhůtě k tomu určené žádným způsobem nevyjádřila. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalované poskytovány sjednané služby elektronických komunikací a bylo jí pronajato přijímací zařízení. Po ukončení smluvního vztahu v důsledku odstoupení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovaná povinna vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení do 7 dnů. Tuto povinnost však porušila, a proto vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu přijímacího zařízení, které bylo posouzeno dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná porušila svou povinnost vrátit nepoškozené a funkční přijímací zařízení do 7 dnů od ukončení smluvního vztahu, proto v souladu § 2048 a násl. o. z. vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., má proto vůči žalované právo na její uhrazení. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že pohledávka žalobkyně nevznikla, nebo že již žalovanou částku zaplatila, nic z uvedeného však neučinila. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení, tj. odměna advokáta 3x 200 Kč a náhrada hotových výloh advokáta 3x 100 Kč za tři hl. úkony právní služby dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, proto žalobkyni náleží rovněž 21 % z odměny a náhrady hotových výloh advokáta představující DPH (189 Kč). Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť je mu z jeho činnosti známo dřívější opakované podávání žalob právní předchůdkyně žalobkyně ve sporech týkajících se skutkově i právně totožných nároků jako je ten, který uplatňuje v tomto řízení žalobkyně, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to i přes skutečnost, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.