5 C 7/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 29. 7. 2020 cestoval tramvají – linkou [číslo] provozovanou žalobkyní, čímž uzavřel smlouvu o přepravě. Při následné kontrole revizorem žalobkyně se však žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný porušil povinnosti cestujícího, a žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dosud i přes výzvu na dluh ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný dne 29. 7. 2020 cestoval hromadným dopravním prostředkem – linkou [číslo] který provozuje žalobkyně, a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl povinen zaplatit dopravci jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván právním zástupcem žalobkyně, a to dopisem ze dne 22. 9. 2020. Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil soud jednání žalovaného dle § 2550 o. z., ve spojení s § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., přepravní řád pro veřejnou drážní a silniční přepravu, s použitím smluvních přepravních podmínek [dopravce] [anonymizována tři slova]), ve znění účinném ke dni porušení tarifní kázně. Žalobkyně prokázala, že žalovaný použil veřejného dopravního prostředku, neprokázal se platnou jízdenkou, a žalobkyni proto vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení jízdného (24 Kč) a přirážky k jízdnému (1 500 Kč). Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že pohledávka žalobkyně nevznikla, nebo že již žalovanou částku zaplatil, to však neučinil. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 200 Kč, zvýšené o 21 % DPH a náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé), zvýšená o 21 % DPH. Náklady řízení činí celkem 1 489 Kč.