7 C 329/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 20. 7. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 167 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 9. 2017 vykonávala žalovaná pro žalobkyni práci [anonymizována dvě slova] na poloviční úvazek. Strany si přitom ujednaly, že žalobkyně zaplatí žalované stabilizační příspěvek ve výši 30 000 Kč a že žalovaná u žalobkyně setrvá po dobu 3 let. Dále se strany dohodly, že dojde-li k předčasnému ukončení pracovního poměru, vrátí žalovaná poměrnou část příspěvku. Jelikož pracovní poměr zanikl ke dni 31. 10. 2019, vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni odpovídající část příspěvku. Zároveň účastníci dne 31. 10. 2019 uzavřeli dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše 9 167 Kč, kdy se zavázala dluh uhradit v 9 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou byla stanovena ztráta výhody splátek. V takovém případě měla žalovaná uhradit žalobkyni celý dluh do 3 dnů od marného uplynutí splátkového termínu. Jelikož žalovaná neuhradila již první splátku ve výši 1 167 Kč splatnou ke dni 15. 1. 2020, stal se celý dluh ve výši 9 167 Kč splatný ke dni 18. 1. 2020. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes výzvy žalobkyně uskutečněné prostřednictvím jejího právního zástupce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. 6. Žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána na poloviční úvazek jako [anonymizována dvě slova], přičemž do práce nastoupila dne 1. 9. 2017. Žalobkyně se zavázala vyplatit žalované stabilizační příspěvek v celkové výši 30 000 Kč, a to jednak ve 4 splátkách po 5 000 Kč, kdy splatnost 1. splátky byla stanovena po uplynutí 3 měsíční zkušební doby, splatnost 2. splátky byla stanovena po uplynutí 6 měsíců od nástupu, splatnost 3. splátky byla stanovena po uplynutí 12 měsíců od nástupu a splatnost 4. splátky byla stanovena po uplynutí 12 měsíců od nástupu, a dále v jedné splátce ve výši 10 000 Kč splatné po uplynutí 24 měsíců od nástupu. Žalovaná se zavázala zůstat v pracovním poměru po dobu 3 let. V případě rozvázání pracovního poměru žalovanou před uplynutím sjednané doby měl žalobkyni vzniknout nárok na vrácení poměrné části příspěvku. Žalobkyně vyplatila žalované celou částku stabilizačního příspěvku ve výši 30 000 Kč (viz pracovní smlouva). Dne 30. 8. 2019 dala žalovaná výpověď z pracovního poměru u žalobkyně (viz výpověď ze dne 30. 8. 2019). Následně dne 30. 10. 2019 uzavřela žalovaná s žalobkyní dohodu o uznání dluhu na vyplaceném stabilizačním příspěvku ve výši 9 167 Kč. Tento dluh se žalovaná zavázala hradit v 9 měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci počínaje lednem 2020, pro případ prodlení se zaplacením kterékoliv splátky mělo dojít ke ztrátě výhody splátek, kdy pak měla být celá dlužná částka splatná do 3 dnů od marného uplynutí splátkového termínu (viz dohoda o uznání dluhu ze dne 31. 10. 2019). Jelikož žalovaná neuhradila již první splátku, stal se celý dluh splatný 18. 1. 2020. Nato žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 3. 8. 2020 odeslaným dne 5. 8. 2020 žalovanou k úhradě celé dlužné částky (viz upomínka ze dne 3. 8. 2020 včetně kopie obálky), zároveň byla žalovaná vyzvána k plnění ještě také předžalobní upomínkou ze dne 22. 6. 2021 odeslanou téhož dne (viz předžalobní upomínka včetně podacího lístku). 7. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 8. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“). Zákoník práce neobsahuje zvláštní úpravu týkající se uznání dluhu, proto soud věc posoudil podle ustanovení § 2053 o. z., podle nějž uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná uznala dluh ve výši 9 167 Kč z titulu vyplaceného stabilizačního příspěvku, kdy porušila svou smluvní povinnost setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu 3 let, soud proto vycházel z toho, že dluh v době uznání trval, a žalobě vyhověl. Samotný nárok má pak základ v ujednání o stabilizačním příspěvku v pracovní smlouvě ze dne 4. 9. 2017. Soud žalobě vyhověl rovněž ohledně úroků z prodlení, když žalovaná je v prodlení ode dne následujícího po splatnosti prvé splátky dle splátkového kalendáře obsaženého v dohodě o uznání dluhu (§ 1968 o. z.) a žalobkyní požadovaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 167 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a podání ve věci samé) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.