7 C 436/2020-47 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28. 1. 2020 domáhala zaplacení částky 2 890,46 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou byla dne 6. 6. 2006 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na úhradu kupní ceny vozidla (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 95 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala k tomu, že úvěr splatí spolu s poplatky a s úroky formou 72 měsíčních splátek ve výši 3 103,41 Kč Poslední splátku žalovaná uhradila dne 20. 6. 2012. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, odstoupil právní předchůdce žalobkyně ke dni 1. 10. 2012 od smlouvy. Následně byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019. Ke dni postoupení byla pohledávka představována jistinou ve výši 1 247,76 Kč, dlužnými poplatky ve výši 500 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 142,70 Kč. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky ničeho nezaplatila, ačkoliv k tomu byla vyzývána. Žalobkyně požadovala také smluvní úroky ve výši 13 % ročně z částky 1 247,76 Kč od 2. 10. 2012 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 747,76 Kč od 2. 10. 2012 do zaplacení. 2. Následně Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil usnesením ze dne 13. 7. 2020, č. j. 60 C 1259/2020-22, svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejším soudu jako soudu místně příslušnému. 3. Jelikož podáním ze dne 12. 11. 2020 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, rozhodl již Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 7 C 436/2020-33, o tom, že se řízení zastavuje co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 747,76 Kč od 2. 10. 2012 do 15. 3. 2019 a smluvního úroku ve výši 13,1 % ročně z částky 1 247,76 Kč od 2. 10. 2012 do 15. 3. 2019. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobkyni i žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne 15. 12. 2020, žalovaná se pak ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 6. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 8. Žalovaná uzavřela dne 6. 6. 2006 se [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 95 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla tov. n. Peugeot 206, [registrační značka]. Žalovaná měla úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách ve výši 3 103,41 Kč (viz Smlouva). Právní předchůdce žalobkyně následně ke dni 1. 10. 2012 od Smlouvy odstoupil, a to z důvodu hrubého porušení Všeobecných obchodních podmínek žalovanou (viz Odstoupení od smlouvy). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, postoupila právní předchůdkyně na žalobkyni pohledávku ze Smlouvy vůči žalované, a to s účinností ke dni 15. 3. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky ve výši 2 890,46 Kč bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaná ničeho neuhradila ani poté, co byla k tomuto žalobkyní vyzvána (předžalobní upomínka ze dne 15. 1. 2020 včetně podacího lístku). 9. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen “obch. zák.”). Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost ze smlouvy tím, že žalované poskytl úvěr ve sjednané výši. Žalovaná, která se zavázala uhradit právním předchůdci poskytnutý úvěr formou měsíčních splátek, však tuto svoji povinnost nesplnila. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že celkovou dlužnou částku ve výši 2 890,46 Kč uhradila, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinila, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), postoupena, vyhověl, a to včetně nároku na úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 10. Žalobkyně také požadovala úrok ve výši 13,1 % ročně z částky 1 247,76 Kč s tím, že úroková sazba úroku z úvěru ve výši 13, % odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření Smlouvy. Soud však zjistil, že žádný takový úrok nebyl stranami ve Smlouvě ujednán a proto jej žalobkyni nepřiznal. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy přestože byla žalobkyně ve věci úspěšná jen částečně, tak jí přiznal náhradu nákladů v plné výši, neboť neúspěch se týkal jen poměrně nepatrné části. Náklady řízení pak činí 1 489 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 890,46 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně u soudu domáhá nároků na zaplacení postoupených pohledávek z úvěrů, kdy právě takové řízení lze považovat za jeden z typů řízení dle § 14b a.t. a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je v zásadě totožný se vzory žalob v jiných řízeních, v nichž jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, nicméně se vždy jedná o obdobné případy jak po stránce skutkové, tak po té právní. Soud proto učinil závěr, že se jedná o formulářovou žalobu, kdy je při rozhodování o nákladech řízení možno aplikovat ustanovení § 14b o.s.ř. 12. Zároveň soud žalobkyni nepřiznal odměnu za zpětvzetí žaloby, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět, aniž by na tomto postupu měla vinu žalovaná.