7 C 472/2020-13 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný byl dne 6. 10. 2019 ošetřen a pobýval v [zdravotnické zařízení] [anonymizována dvě slova] [ulice] provozované žalobkyní. Náklady na ošetření a pobyt činily celkem 1 950 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný byl dne 6. 10. 2019 ošetřen a pobýval v [zdravotnické zařízení] [anonymizována dvě slova] [ulice], [obec a číslo]. K uhrazení nákladů za ošetření a za pobyt v této protialkoholní záchytné stanici ve výši 1 950 Kč vystavila žalobkyně dne 6. 10. 2019 žalovanému fakturu - daňový doklad [číslo] se splatností 5. 11. 2019 (viz faktura). Žalovaný dluh dne 6. 10. 2019 uznal co do důvodu a výše (viz uznání dluhu). 6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány. 7. Soud založil hmotněprávní posouzení věci na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), protože veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti, konkrétně na ustanovení § 2053 o. z., podle nějž uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný dluh ve výši 1 950 Kč z titulu poskytnutého vyšetření a péče v protialkoholní záchytné stanici zcela uznal, soud proto vycházel z toho, že dluh v době uznání trval, a žalobě vyhověl. [příjmení] nárok má pak základ v ustanovení § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle nějž dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Soud žalobě vyhověl rovněž ohledně úroků z prodlení, když žalovaný je ode dne následujícího po splatnosti faktury v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyní požadovaná výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.