7 C 58/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 11. 2020 domáhala zaplacení shora uvedené částky představující příspěvek placený vlastníkem motorového vozidla za období od 26. 10. 2019 do 12. 2. 2020 ve výši 7 150 Kč a poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaný je provozovatelem vozidla [VIN kód], [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3. Toto vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalovaný neměl v období od 26. 10. 2019 do 12. 2. 2020 (tj. 110 dní) sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, k jehož úhradě vyzvala žalovaného dne 30. 4. 2020, kdy žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě 30 dní, která uplynula dne 14. 4. 2020, neuhradil. Žalobkyně dále požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž k jejímu následnému nesouhlasu ze dne 5. 1. 2021 soud nepřihlížel, neboť tento úkon již nebylo možné odvolat (srovnej § 41a odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovaný neměl v rozporu se zákonem sjednáno tzv. povinné ručení pro vozidlo [registrační značka] zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 v době od 26. 10. 2019 do 12. 2. 2020, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů do 14. 6. 2020 (viz výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 30. 4. 2020, upomínka o úhradu nedoplatku ze dne 6. 8. 2020 a ze dne 16. 9. 2020). Žalovaný byl k úhradě vyzván rovněž prostřednictvím zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2020. Dle sdělení [stát. instituce] ze dne 9. 2. 2021 je vlastníkem a provozovatelem vozidla [VIN kód] s platností od 27. 10. 2017 žalovaný. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný neměl v uvedené době pojištěné vozidlo, ač mu zákon tuto povinnost ukládá (§ 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla”). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení příspěvku (§ 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) poté, co žalovaného vyzvala k úhradě v požadované době výzvou (§ 4 odst. 6, odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalovaný tak měl žalobkyni uhradit příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [žalobkyně] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (§ 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž tou vyhláškou je vyhláška č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla - dále jen„ vyhláška”). Výše příspěvku tak činí 7 150 Kč – 110 dní krát 65 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky), výše nákladů je pak dána ust. § 2a vyhlášky v částce 300 Kč. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že předmětnou částku uhradil. To neučinil, soud proto žalobě vyhověl. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, uložil mu soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 450 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a dále z částky 100 Kč za jeden úkon právní služby realizovaného před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.