8 C 171/2020-70 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 11. 8. 2020, ve znění pozdějších doplnění, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 6. 2015, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa], [anonymizováno], [země], jakožto zapůjčitel, se žalovanou, jakožto vydlužitelem. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet peněžitou zápůjčku ve výši 10 000 Kč, se splatností dohodnutou ke dni 12. 8. 2015. Předmětná pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Do dnešního dne žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ničeho neuhradila, přestože k tomu byla ze strany žalobkyně vyzvána. Pro případ, že by soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou či shledal, že žalobkyně neprokázala uzavření této smlouvy, žalobkyně navrhla, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaná na žalobu nijak nereagovala. 3. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že na listinách označených jako„ Loan application info“ a„ Prohlášení pro stávajícího Klienta“ není podpis žalované ani právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně soudu navíc sdělila, že jí není známo, jak právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalované. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne 12. 6. 2015 připsána částka 10 000 Kč z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 vyplývá, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018 a podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 26. 1. 2018 oznámení o postoupení předmětné pohledávky žalované. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 7. 5. 2020 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 14. 5. 2020 žalované předžalobní výzvu. Žalovaná v řízení netvrdila, že by na žalovaný dluh byť částečně plnila. 4. Tvrzená smlouva je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jak je definována v § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že nedisponuje důkazy o tom, že před tvrzeným uzavřením smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně splněna povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., podle něhož věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Ve smyslu tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost vrátit půjčené prostředky a zaplatit úroky však není porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dotčena. V opačném případě by se jednalo o bezdůvodné obohacení dlužníka (srov. WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. K § 9. In: WACHTLOVÁ, Lucie, SLANINA, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 98.). 5. Soud tedy dospěl k závěru, že tvrzená smlouva nebyla platně uzavřena. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované v částce 10 000 Kč ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však bylo prokázáno. 7. Žalovaná uvedenou částku nevrátila. Na její straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni dle § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. 9. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 000 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, nebylo prokázáno ani sjednání splatnosti ke dni 12. 8. 2015. Dle § 1958 o. z. se tak částka 10 000 Kč stala splatnou na výzvu žalobkyně. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 7. 5. 2020 žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů od jejího doručení. Zaslána byla tato výzva žalované dne 14. 5. 2020; při pravidelném běhu věcí byla doručena dne 18. 5. 2020. Den 25. 5. 2020 se poté stal posledním dnem lhůty určené žalobkyní k zaplacení dluhu. Žalovaná dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradila a dostala se tak do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok na úrok z prodlení od 26. 5. 2020 do zaplacení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Platí přitom, že úspěch účastníka podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení (srov. závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). 11. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 13. 8. 2015 do zaplacení. Pro účely posouzení míry úspěchu žalobkyně co do zákonných úroků z prodlení, které jsou žádány do zaplacení, soud vzal v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč za období od 13. 8. 2015 do dne vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. do 1. 3. 2021, činí 4 468,30 Kč. Pro účely posouzení úspěchu ve věci proto žalobkyně žádala zaplacení částky 14 468,30 Kč, avšak uspěla pouze v rozsahu jistiny ve výši 10 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 26. 5. 2020 do zaplacení. Výše přiznaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 26. 5. 2020 do 1. 3. 2021 činí pro účely posouzení úspěchu ve věci 765,48 Kč. Žalobkyně proto byla úspěšná v rozsahu 10 765,48 Kč a neúspěšná v rozsahu 3 702,82 Kč. 12. Co do 25,59 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalovaná a co do 74,40 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaná je proto povinna uhradit žalobkyni 48,81 % z jejích nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení; předžalobní výzva; žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení tak soud vyčíslil na 1 489 Kč, z nichž 48,81 % činí po zaokrouhlení přiznaných 726,78 Kč.