8 C 75/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 1. 10. 2020 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 34 800 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení provedla žalobkyně na základě pokynu strážníka Městské policie hlavního města Prahy dne 15. 8. 2017 odtah motorového vozidla, [registrační značka], jehož provozovatelem byla ke dni provedení odtahu žalovaná, na střežené parkoviště provozované žalobkyní. V souladu s nařízením hlavního města Prahy č. 2 z roku 2013 tak žalobkyni vznikl nárok na uhrazení ceny odtahu ve výši 1 900 Kč a parkovného, které činí za 1. až 3. den parkování 250 Kč denně, za 4. až 180. den parkování 400 Kč denně a za každý další i jen započatý den od 180. dne po přitažení vozidla na parkoviště 50 Kč. Odtažené vozidlo je umístěno na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní od 15. 8. 2017. Pohledávka žalobkyně za odtah vozidla a parkovné za období od 15. 8. 2017 do 5. 11. 2018 byla žalobkyni pravomocně přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 5. 2019, č. j. 19 C 62/2019-25. V nyní podané žalobě žalobkyně uplatňovala nárok na zaplacení pohledávky ve výši 34 800 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za parkovné v období od 6. 11. 2018 do 1. 10. 2020. Přes předžalobní upomínku ze dne 18. 9. 2020 žalovaná dosud neuhradila ani část dluhu. 2. Podáním došlým soudu dne 21. 6. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 9. 2020 do zaplacení. Uvedla, že po podání žaloby přepočítala nárok přiznaný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 v částce 97 200 Kč a dospěla k závěru, že se jedná o částku za odtah ve výši 1 900 Kč a parkovné ve výši 85 300 Kč za období od 15. 8. 2017 do 12. 11. 2018. 3. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně nadále domáhala parkovného za období od 13. 11. 2018 do 1. 10. 2020, tj. 689 dní x 50 Kč v celkové částce 34 450 Kč. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 33 800 Kč od 26. 9. 2020 do zaplacení a z částky 350 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení. 4. Soud ve výroku I. řízení zastavil v části, ohledně níž byla žaloba vzata zpět, a to dle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. V předmětné věci dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 7. Ze zřizovací listiny ze dne 9. 7. 2013 soud zjistil, že žalobkyně byla zřízena zastupitelstvem hlavního města Prahy jako příspěvková organizace. Na základě této zřizovací listiny je žalobkyně mimo jiné oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. 8. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] soud zjistil, že žalobkyně provedla na pokyn strážníka Městské policie hlavního města Prahy dne 15. 8. 2017 odtah vozidla značky CITROËN, [registrační značka]. 9. Z karty vozidla [anonymizováno] soud zjistil, že provozovatelem odtaženého vozidla je od 10. 6. 2014 žalovaná. 10. Z oznámení o odtahu vozidla ze dne 11. 9. 2017 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o provedení odtahu jím provozovaného shora uvedeného motorového vozidla a vyzvala ji k jeho převzetí. Žalovaná byla upozorněna, že jí bude účtována cena za odtah vozidla a parkovné v souladu s nařízením hlavního města Prahy č. 2 z roku 2013. Dle dodejky bylo oznámení zasláno žalované dne 14. 9. 2017. 11. Z usnesení Rady hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil, že bylo přijato nařízení o maximálních cenách za nucené dotahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které stanovilo maximální cenu za úplný nucený odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a dále maximální cenu za parkovné ve výši 250 Kč denně za 1. až 3. den parkování, ve výši 400 Kč denně za 4. až 180. den parkování a dále ve výši 50 Kč denně za každý další den po 180. dni parkování. 12. Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 62/2019 a z pravomocného rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 5. 2019, č. j. 19 C 62/2019-25, soud zjistil, že žalobkyni byla přiznána pohledávka vůči žalované ve výši 87 200 Kč s příslušenstvím za odtažení vozidla a parkovné. 13. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 9. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná však doposud neuhradila ani část dluhu. 14. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně. Žalobkyně byla zřízena zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hl. městě Praze, a § 23 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a jako taková je oprávněna na území hlavního města Prahy provádět odtahy vozidel. 15. Ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podává výčet míst, na nichž nesmí řidič zastavit a stát. 16. Dle § 2 písm. b) zákona 361/2000 Sb., o silničním provozu, je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla dne 15. 8. 2017 odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byla k datu odtahu žalovaná. Na základě toho vznikl žalobkyni nárok na úhradu za odtah a parkovné. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že částku v celkové výši 34 800 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za parkovné v období od 6. 11. 2018 do 1. 10. 2020 uhradila. To však žalovaná neučinila, soud proto uvedené žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná dle § 146 odst. 2 o. s. ř. pouze v nepatrné části, ohledně níž bylo řízení zastaveno, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 392 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 19. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu za odtah a parkovné), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.