11 C 201/2022-37 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se svým podáním ze dne 14. 4. 2022 doplněné podáním ze dne 3. 8. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 6 483 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení bylo žalované v období od 15. 4. 2019 do 20. 6. 2019 ukončeno zdravotní pojištění na základě nařízení. V období od 30. 4. 2019 do 2. 5. 2019 však žalovaná neoprávněně čerpala zdravotní péči na území České republiky v celkové výši 6 483 Kč. Dne 6. 1. 2022 a dne 22. 3. 2022 zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby, tuto částku však žalovaná do dnešního dne neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalované byla poskytována zdravotní péče v období od 30. 4. 2019 do 2. 5. 2019 na území České republiky za celkovou částku 6 483 Kč. V tomto rozhodném období žalovaná nebyla pojištěncem žalobkyně. Žalobkyně tuto částku za žalovanou uhradila poskytovateli zdravotní péče. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě částky ve výši 6 483 Kč, a to výzvou ze dne 6. 1. 2022 a výzvou ze dne 22. 3. 2022. Žalovaná však do dnešního dne částku nezaplatila. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 7. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 8. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 9. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaná nebyla v období od 15. 4. 2019 do 20. 6. 2019 účastna systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaná se tak dopustila protiprávního jednání a způsobila škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpala zdravotní služby v České republice na účet žalobkyně, ačkoliv měla zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovanou. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by v období 30. 4. 2019 do 2. 5. 2019 byla účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradila, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.