11 C 214/2021-175 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 4. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 392,37 Kč představující jistinu úvěru, poplatek za výběry a úroky. Dle žalobních tvrzení společnost [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) uzavřela dne 23. 4. 2020 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 20 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek a před postoupením uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně 10 829,59 Kč. Žalobkyně se spolu s jistinou úvěru domáhá na žalovaném také zaplacení částky ve výši 4 516,37 Kč za výběry žalovaného a částky ve výši 1 876 Kč představující úroky za období čerpání. Celková dlužná částka ve výši 26 392,37 Kč měla být splacena nejpozději do 23. 12. 2020. Žalovaný dluh i přes předžalobní upomínku ze dne 23. 1. 2021 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 4. 2020 (na č. l. 31) soud zjistil, že obsahuje údaje o právním předchůdci žalobkyně a žalovaném, podpis žalovaného ani právního předchůdce žalobkyně není připojen. 6. Z dokumentu nazvaného Loan application info ref. [číslo] (na č. l. 26) soud zjistil, že měla být dne 24. 4. 2020 zaslána právním předchůdcem žalobkyně na účet č. [bankovní účet] částka 4 000 Kč. 7. Z dokumentu o aktuální výši dlužné částky bez data (na č. l. 35) soud zjistil, že obsahuje vyčíslení dlužné částky ke dni splatnosti 23. 12. 2020, celková dlužná částka dle vyčíslení právního předchůdce činí 26 392,37 Kč. 8. Z potvrzení o provedené platbě (na č. l. 164) bylo zjištěno, že z účtu právního předchůdce žalobkyně byla dne 24. 4. 2020 odeslána částka 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 9. Z potvrzení o provedené platbě (na č. l. 165) bylo zjištěno, že z účtu právního předchůdce žalobkyně byla dne 23. 4. 2020 odeslána částka 16 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 10. Z oznámení [právnická osoba] ze dne 25. 6. 2021 (na č. l. 42) bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 11. Z výpisu z účtu žalovaného (na č. l. 154) vyžádaného soudem od [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 23. 4. 2020 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému na jeho účet částku 16 000 Kč. 12. Z výpisu z účtu žalovaného (na č. l. 155) vyžádaného soudem od [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 24. 4. 2020 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému na jeho účet částku 4 000 Kč. 13. Z dokumentu ze dne 27. 1. 2020 na č. l. 14 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o opakovaném postoupení pohledávek. 14. Z oznámení ze dne 23. 1. 2021 (na č. l. 34) bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila dopisem ze dne 23. 1. 2021 žalovanému postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 1. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Dle sledování zásilek na webových stránkách České pošty bylo zjištěno, že zásilka byla dodána dne 29. 1. 2021. 15. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2021 (na č. l. 24) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 35 327,37 Kč. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 1. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Dle sledování zásilek na webových stránkách České pošty bylo zjištěno, že zásilka byla dodána dne 29. 1. 2021. 16. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu stran. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala, že byla žalovanému poukázána právním předchůdcem žalobkyně částka 20 000 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků a úroků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaného byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, nemají v žalobním tvrzení oporu ani nároky na poplatky a úroky ve výši 6 392,37 Kč. Dále dle tvrzení žalobkyně byla částka 10 829,59 Kč již žalovaným uhrazena, a tak soud přistoupil k zamítnutí žaloby týkající se celkové částky 17 221,96 Kč a úroků z ní. 17. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 24. 12. 2020. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 23. 1. 2021, které bylo žalovanému zasláno dne 23. 1. 2021 a bylo doručeno dne 29. 1. 2021 žalovaný měl dle výzvy plnit do tří dnů, tj. do 1. 2. 2021. Žalovaný se tudíž dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 23. 1. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 2. 2. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a ve zbylém rozsahu ohledně příslušenství žalobu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl převážně úspěšný žalovaný, který by měl proto nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. S ohledem na skutečnost, že žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. soudního rozhodnutí.