11 C 287/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 675,29 Kč s příslušenstvím představující škodu způsobenou žalobkyni neoprávněným čerpáním zdravotních služeb na území Německa v období od 16. 3. 2022 do 17. 3. 2022 a od 23. 3. 2015 až 31. 3. 2015, ačkoliv již žalovaný v této době nesplňoval žádnou z podmínek pro vznik pojištění na území České republiky. K odůvodnění žaloby dále uvedla, že jak plyne z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o VZP“), jsou zdravotně pojištěny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky. V případě, že nemají na území České republiky trvalý pobyt, jsou ve smyslu písm. b) téhož ustanovení pojištěny pouze, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, jenž má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Žalovaný byl v období od 1. 9. 2014 do 30. 11. 2014 zaměstnán u zaměstnavatele, [právnická osoba] s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [část obce], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, sp. zn. C [číslo]. V období od 23. 3. 2015 do 31. 3. 2015 žalobkyně u žalovaného neeviduje ani zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky. V rozhodném období žalovaný nesplňoval žádnou ze shora uvedených podmínek pro vznik pojištění na území České republiky. Podle ust. § 12 písm. j) ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. b) zákona o VZP byl žalovaný při zániku pojištění povinen vrátit průkaz (EHIC) ve lhůtě do osmi dnů. Žalovaný byl rovněž dle čl. 76 odst. 4, odst. 5 nařízení Evropských Společenství č. 883/2004/ES, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle čl. 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/2009 povinen co nejdříve informovat žalobkyni o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně. Žádnou z povinností však žalovaný nesplnil. Žalovaný úmyslně zneužil doklad o pojištění (český EHIC) po ukončení pojištění v ČR při neoprávněném čerpání zdravotní péče na účet žalobkyně na území Německa v období od 23. 3. 2015 do 31. 3. 2015 a od 16. 3. 2022 do 17. 3. 2022 Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění dne 9. 8. 2018, čímž jí vznikla škoda ve výši žalované pohledávky č. 1. Žalobkyně je povinna uhradit náklady na péči prokazatelně poskytnutou na základě formálně platného průkazu EHIC, a to i v případě, že v době jeho použití již nešlo o jejího pojištěnce. Smyslem je ochrana výpomocné instituce a zahraničního poskytovatele, kteří péči poskytli a výpomocně uhradili v dobré víře, že je osoba v ČR pojištěna. Žalobkyně rovněž odkázala na Rozhodnutí č. S9 Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 20. 6. 2013, o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článku 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004, konkrétně čl. 2 odst. 2., podle nějž„ žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty době platnosti použitého dokumentu.“ Žalobkyně žalovaného opakovaně písemně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 1 863 12 Kč, kterou uhradila zahraničnímu poskytovateli zdravotní péče, a to (i) výzvou I. ze dne 20. 2. 2020, č. j. [spisová značka] [číslo] a výzvou II. ze dne 6. 5. 2020, č. j. [spisová značka] [číslo]. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z jednotlivých listin soud zjistil následující. 5. Z kopie průkazu VZP (č. l. 18) soud zjistil, že žalovaný byl držitelem průkazu zdravotního pojištění u Všeobecné zdravotní pojišťovny, platnost průkazu byla do 31. 8. 2016. 6. Z dokumentu„ Průběh pojištění“ (č. l. 23) a z tabulky o zaměstnání žalovaného (č. l. 21) soud zjistil, že žalovaný na území České republiky byl naposledy zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o. do 30. 11. 2014, od této doby nebyl na území České republiky zaměstnán a neměl zde povolen trvalý pobyt. 7. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 28. 8. 2019, 5. 2. 2018 a z potvrzení o provedení platby ze dne 9. 8. 2018 soud zjistil, že za zdravotní péči poskytnutou žalovanému v Německu žalobkyně zaplatila Kanceláři zdravotního pojištění částku 11 675,29 Kč. 8. Z dokumentu nazvaného„ Individuální pohledávka ze dne 3. 12. 2020“ (č. l. 17) a z„ Potvrzení o zdravotní péči“ (č. l. 18 verte) soud zjistil, že žalovaný čerpal na území Německa zdravotní služby v období od 23. 3. 2015 do 31. 3. 2015 za celkovou částku 1 863,12 Kč a dále od 16. 3. 2015 do 17. 3. 2015 ve výši 2 395,59 Kč a ve výši 7 416,58 Kč. Tato skutečnost vyplývá rovněž z„ Individuálních výkazů – přehled ze dne 2. 12. 2020 a 10. 12. 2020 (č. l. 11, 12 a 22)“. 9. Ze žádosti (č. l. 33) soud zjistil, že žalovanému byla prostřednictvím partnerské instituce zasílána výzva k úhradě dlužné částky 11 675,29 Kč s příslušenstvím, která byla žalovanému doručována do Bulharska. 10. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Německa v období od 23. 3. 2015 do 31. 3. 2015 a v období od 16. 3. 2015 do 17. 3. 2015 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Německu. Na výzvu Kanceláře zdravotního pojištění uhradila žalobkyně na její účet dne 9. 8. 2018 mimo jiné částku 11 675,29 Kč za péči čerpanou žalovaným. Ze strany žalobkyně byla žalovanému opakovaně zaslána výzva k úhradě dluhu na poslední známou adresu v Bulharsku. Navzdory výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 12. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 13. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 14. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 15. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 16. 3. 2015 do 17. 3. 2015 a od 23. 3. 2015 do 31. 3. 2015 zaměstnán v České republice, neměl zde ani trvalý pobyt a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Německu na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 9. 8. 2018 O výši škody a osobě povinné k její náhradě se žalobkyně přitom mohla nejdříve dozvědět k datu výzvy Kanceláře zdravotního pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období od 16. 3. 2015 do 17. 3. 2015 a v období od 23. 3. 2015 do 31. 3. 2015 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně