11 C 395/2021-82 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 408,05 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný nebyl v období od 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018 pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, přičemž v tomto období neoprávněně čerpal zdravotní péči na území Německa. Podle § 12 písm. j), zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění byl žalovaný povinen vrátit průkaz (tzv. EHIC) do osmi dnů při zániku pojištění. Žalovaný byl dle čl. 76 odst. 4 a odst. 5 nařízení Evropských Společenství č. 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle čl. 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/2009 povinen co nejdříve informovat žalobkyni o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně. Žalovaný však ani jednu ze shora citovaných povinností nesplnil. Žalovaný naopak úmyslně zneužil doklad žalobkyně o pojištění (EHIC) po ukončení pojištění v ČR při neoprávněném čerpání zdravotní péče na účet žalobkyně na území Německa. Ve výše uvedeném období žalovaný neoprávněně čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Německa v celkové výši 37 408,05 Kč. Dne 2. 11. 2020 a dne 6. 5. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby, tuto částku však žalovaný do dnešního dne neuhradil. 2. Usnesením ze dne 26. 4. 2022, č. j. 11 C 395/2021-72, byla žalovanému ustanovena opatrovnice z důvodu, že jeho pobyt nebyl znám. Žalovaný se prostřednictvím ustanoveného opatrovníka ve svém podání ze dne 7. 6. 2022 vyjádřil tak, že proti žalobě nemá žádné připomínky. 3. Soud zaslal účastníkům řízení usnesení s výzvou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez potřeby nařídit jednání toliko na základě předložených listinných důkazů a připojil doložku, že v případě nereagování bude mít soud za to, že proti avizovanému postupu soudu nemají námitek (srov. ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas již v žalobě a žalovaný souhlasil prostřednictvím své opatrovnice podáním ze dne 7. 6. 2022, byla věc rozhodnuta bez nařízení jednání. 4. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z individuálního výkazu ze dne 8. 10. 2021 (č. l. 4 a 8) soud zjistil, že žalovanému byla poskytována zdravotní péče v období od 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018 za celkovou částku 37 408,05 Kč. 6. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 3. 12. 2018 vystaveného Kanceláří zdravotního pojištění (č. l. 5) soud zjistil, že žalobkyně uhradila Kanceláři zdravotního pojištění částku ve výši 39 633,21 Kč. 7. Z potvrzení o provedení platby ze dne 28. 5. 2019 (č. l. 6) soud zjistil, že [ulice] národní banka potvrzuje odepsání částky 30 639 589,60 Kč z účtu žalobkyně. 8. Z kopie průkazu zdravotního pojištění (č. l. 10) soud zjistil, že žalovaný byl držitelem průkazu zdravotního pojištění u žalobkyně. 9. Z výzvy ze dne 2. 11. 2020 (č. l. 11) a ze dne 6. 5. 2021 (č. l. 12) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. Z faktury 156 vystavené 3. 11. 2020 s datem splatnosti 27. 11. 2020 (č. l. 11 a 13) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala za zdravotní péči po skončení pojištění částku 37 408, 05 Kč. 11. Z odpovědi na žádost o potvrzení dob trvání pojištění (č. l. 24-31) soud zjistil, že žalovaný nebyl zdravotně pojištěn v žádném jiném státu Evropské unie v rozhodném období (od 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018). 12. Z tabulky„ Průběh pojištění“ (č. l. 36) soud zjistil, že žalovaný nebyl v rozhodném období pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny. 13. Z tabulky„ zaměstnání“ (č. l. 37) soud zjistil, že žalovaný nebyl v rozhodném období zaměstnán na území ČR. 14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 15. Žalovaný byl pojištěncem Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Žalovaný čerpal zdravotní péči na území Německa od 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018 v celkové výši 37 408,05 Kč, tuto částku žalobkyně proplatila na základě doložených dokladů od Kanceláře zdravotního pojištění, a.s. V rozhodném období (od 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018) však žalovaný nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, a to ani na území jiného členského státu Evropské unie. Žalovanému byly doručovány výzvy k úhradě této částky. Žalovaný dosud tuto částku neuhradil. 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 17. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 18. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 19. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 20. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018 zaměstnán v České republice, neměl zde ani trvalý pobyt a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Německu na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným. 23. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období 16. 1. 2018 do 17. 1. 2018 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení následujícího po doručení výzvy k plnění. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 797 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 497 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (dvě výzvy k plnění a žaloba). 25. Při stanovení výše odměny opatrovnice soud postupoval dle § 7 bod 5. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách, když přiznal opatrovnici odměnu za dva právní úkony (převzetí a přípravu zastoupení klienta, jemuž byl zástupce ustanoven soudem a písemné podání), kdy za každý z těchto úkonů byla přiznána částka 2 620 Kč a dále dvakrát paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč.