17 C 220/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4 397,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěrový s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání až do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce; žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných poplatků a úroků žalobkyni řádně a včas splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná v průběhu trvání smlouvy čerpala celkem částku 25 308 Kč, uhradila celkem 29 153 Kč. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když splátky úvěru nehradila řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smlouvou přistoupila ke zesplatnění celého úvěru ke dni 14. 2. 2022 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě, žalovaná však ani přes písemné upomínání dlužnou částku neuhradila. Žalovaná částka tak sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 2 897,31 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 200 Kč (tj. celkem 4 397,31 Kč), příslušenství pak představuje smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z dlužné jistiny kapitalizovaný ode dne 15. 2. 2022 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění) ke dni sepsání žaloby (tj. ke dni 16. 5. 2022) částkou 478,21 Kč a od 17. 5. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 397 Kč (dlužná jistina, poplatky a smluvní pokuty) kapitalizovaný od 1. 3. 2022 (tj. 15. den po zesplatnění úvěru) dne sepsání žaloby kapitalizovaný částkou 94,33 Kč a od 17. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze Smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně běžného úroku a sjednaných poplatků pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednorázově zesplatnit všechny dlužné částky mimo jiné v případě prodlení žalované s úhradou 2 a více splátek či jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Rovněž žalobkyni opravňují domáhat se zaplacení vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoliv splátky či jiné platby. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad úvěru žalované vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaná byla s úhradou svého závazku opakovaně v prodlení. Žalovaná vyčerpala celkem částku 25 308 Kč, splatila celkem 29 153 Kč a zbývá jí uhradit ještě 4 397,31 Kč. Tato dlužná částka přitom sestává z neuhrazené části jistiny ve výši 2 897,31 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty v souhrnné výši 1 200 Kč. Žalovaná byla k úhradě svého dluhu ze strany žalobkyně opakovaně písemně vyzývána. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalované včetně posouzení způsobu plnění jejích dosavadních dluhů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného úroku z úvěru. Dále se zavázala uhradit úrok z prodlení, smluvní pokutu a další poplatky související s opožděnými platbami ve výši stanovené smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a celý dluh jednorázově zesplatnila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit nesplacenou jistinu úvěru, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a úroků z prodlení, smluvní pokuty a sjednaných poplatků v celkové výši 4 397,31 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do sjednaného úroku i úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 903 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.