17 C 233/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] a žalovanou. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 8. 6. 2018 na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] částku 1 000 Kč. Dopisem ze dne 22. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 9 945 Kč s tím, že jde o dluh z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 8. 6. 2018, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 1 000 Kč. Předmětná pohledávky byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2018. Žalobkyně soudu nedoložila předmětnou smlouvu o zápůjčce, požadovala proto zaplacení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná získala finanční prostředky ve výši 1 000 Kč plněním žalobkyně bez právního důvodu, když ta dne 8. 6. 2018 poskytla uvedenou částku na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by žalobkyni uvedenou částku uhradila, nezpochybnila žádná tvrzení žalobkyně ani předložené důkazní prostředky, jimiž byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na uvedené proto soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v souladu s návrhem žalobkyně ode dne následujícího po marném uplynutí sedmidenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.