17 C 260/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5 903 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 17. 12. 2020 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, případně následující pracovní den, připadne-li splatnost úvěru na víkend či státní svátek. Předmětná částka byla odeslána na účet žalované dne 17. 12. 2020, splatnost úvěru tedy nastala dne 21. 4. 2021. Následně si žalovaná splatnost úvěru dvakrát prodloužila tzv. korunovým odkladem za poplatek v celkové výši 990 Kč a dále tzv. desetiprocentním odkladem za poplatek 245 Kč. Žalovaná se však i přes prodloužení splatnosti dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, když na svůj dluh dosud uhradila pouze 747 Kč, z nichž žalobkyně započetla 1 Kč na dlužnou jistinu a 746 Kč na dlužné poplatky za korunové odklady. Žalobkyně proto po žalované požaduje zaplacení: jistiny úvěru ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za korunový odklad ve výši 244 Kč a poplatku za desetiprocentní odklad ve výši 245 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 150 Kč (3 % z nezaplacené jistiny), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 903 Kč od 20. 9. 2021 (tj. od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy) do 7. 10. 2021 (tj. do dne předcházejícího podání žaloby) kapitalizovaný částkou 24,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 903 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč žalobkyni splatit do 30 dnů ode dne poskytnutí finančních. Žalovaná si stanovenou splatnost úvěru v souladu se smlouvou prodloužila o 2x 30 dnů za sjednaný poplatek 2x 495 Kč a následně o dalších 30 dnů za sjednaný poplatek 245 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná dále zavázala uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na vymáhání v minimální výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila pouze částku 747 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě svého dluhu ze strany žalobkyně vyzvána. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 o. z. Žalobkyně dostála své povinnosti předvídané v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet, a to zejména nahlédnutím do veřejných registrů SOLUS, NRKI a BRKI, lustrací v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. V této souvislosti má soud za to, že s ohledem na výši poskytnutých prostředků bylo takové posouzení dostatečné. 11. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni neuhrazenou část jistiny úvěru ve výši 4 999 Kč, poplatek za jeho poskytnutí ve výši 165 Kč a poplatky za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 489 Kč. S ohledem na prodlení s plněním svého dluhu je žalovaná dle smlouvy rovněž povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 3 % z neuhrazené části jistiny a náklady na vymáhání v minimální výši 100 Kč, tedy ve výši, jakou žalobkyně v řízení požadovala. Soud proto žalobkyni v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které ji vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2016 Sb., přičemž tyto přiznal v souladu s návrhem žalobkyně jednak v kapitalizované výši ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty pro dodatečnou úhradu stanovené v předžalobní výzvě do dne předcházejícího podání žaloby, a jednak ode dne podání žaloby do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 903 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.