17 C 327/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 777,72 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 22. 9. 2008 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu úvěru včetně úroků a sjednaných poplatků splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpaného úvěru. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil, když poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas. Původní věřitelka proto v souladu se smlouvou prohlásila úvěr v celé výši za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 18. 9. 2020. Žalovaný následně splatný úvěr žalobkyni neuhradil. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021. Žalovaný tak žalobkyni dluží jistinu ve výši 4 182,72 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný částkou 403,18 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 595 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 částkou 357,41 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 182,72 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 4 182,72 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 22. 9. 2008 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s limitem 12 000 Kč. Čerpané prostředky byly úročeny 22,99 % ročně. Žalovaný porušil svou povinnost, když čerpaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož původní věřitelka celý dluh zesplatnila a tuto skutečnost žalovanému oznámila dopisem ze dne 19. 9. 2020 Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 4 182,72 Kč, výše kapitalizovaného úroku 403,18 Kč, smluvní poplatky 1 595 Kč a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky 357,41 Kč. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 8. 6. 2021. 6. Po právní stránce posoudil soud věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl před 1. 1. 2014, tj. před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. 7. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 502 věta prvá obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 9. Podle § 504 obch. zák. je dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 10. Podle § 369 věta první obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s limitem 12 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svou povinnost však porušil a svůj dluh neuhradil. Sazbu úroku z úvěru si účastníci smlouvy o úvěru smluvně sjednali. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě smluvního úroku 22,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 369 obch. zák. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 777,72 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.